Čekali jsme dlouho. Bohužel bez kýženého happy-endu. Pineapple Express do českých kin nedorazil a ustoupil tak hned několika ambiciózním titulům, jak stvořeným pro stříbrné plátno. Třeba Lovecké sezóně 2, Disaster Movie nebo Návratu čápů. Přitom právě zhulenecká odysea, pojmenovaná podle prvotřídní trávy, by si kino zasloužila. I kdyby ji půlka lidí v sálech odzívala, pořád by se našlo dost partiček (ať už s tím důvěrně známým vytlemeným výrazem, nebo bez něj), které by v Pineapple Express zahlídly náznak kultu. Odpustily by slabiny a na zelené vlně by sjely až do míst, kde se touží po repete.

Upřímně řečeno, Pineapple Express jakoby cílil právě na tenhle úzký výsek z publika, který se naladí na svéráznou poetiku marihuanového listu. Už jméno osobitého nezávislého režiséra Davida Gordona Greena naznačovalo, že se tentokrát nepůjde po nejschůdnějších cestičkách, za klasickou apatowovskou řachandou. Přímých direktů na bránice zas tolik není (a vešly se z většiny už do trailerů) - Pineapple Express volí trochu sofistikovanější přístup než takové Zahulíme, uvidíme. Zatímco Harold s Kumarem si potáhnou, aby jim scenáristé začali na hrb házet jeden bláznivý gag za druhým, Pineapple Express je v podstatě zfilmovanou schízou dvou pravidelných huličů.

Jak známo, látka zvaná THC nemá dvakrát dobrý vliv na psychiku. Pod jejím vlivem rozhodně nevzkvétá bystré uvažování a emocionální stabilita. Se Scoobyho sváčou se snadno těká mezi totální pohodou a afektem, mezi flegmatismem a panikou. Flákač Dale (už trochu otravný Rogen) a jeho mimózní dealer Saul (boží Franco) stihnou proletět během sta minut všemi zmíněnými stavy. Jak by ne když za nimi dlouhé hodiny pádí gangsteři a oni stále přiživují svůj organismus o další psychotropní látky. Jejich „unavená“ těla jsou nejdřív konfrontována s vraždou, pak se děj rozbíhá v souladu s paranoidním uvažováním chlapíka s jointem v koutku pusy. Co když po nás půjdou? Co když nás tvůj kámoš napráší? Co když za vším stojí mocná organizace ovládající trh s marihuanou? Nebudeme muset nakonec všechno vystřílet a ve velkolepém akčním finále nechat zapomenout i na Johna McClanea?

Pineapple Express se vytyčené linie drží nečekaně důkladně, bez výrazných odboček, které by nějak narušily jeho stylovou čistotu. Esence „high“ stavu je zhmotněna naprosto precizně, samozřejmě i s flákačskými intermezzy (šerm v lese) a prapodivně „nediváckými“ dialogy, kdy jeden mluví o voze a druhý o Róze, kdy si jeden ujede na své vlně, zatímco druhý myšlenkami těká někde mezi přítelkyní a strachem z naštvaných gaunerů. Výborné akční finále nebo velmi vtipná sekvence u Reda sice usvědčují filmaře, že mohli být ještě celkově zábavnější a na důmyslně uchopenou kostru přilepit další pointy a gagy, i tak si Pineapple Express za svou důslednost zaslouží palec nahoru.
 
Protože nechat své hrdiny jen zhulit, a pak je sledovat, jak si ejakulují do obličeje anebo rozmlouvají se smutným Georgem Bushem, to si dovolí každý. Banda okolo Judda Apatowa a Setha Rogena šla z jiné strany... a pořád doufá, že si na konci - u klasické dojezdové snídaně - taky pomyslíte, že stavy z posledních hodin stály za to.