V KOSTCE

Kus poctivé filmařiny, která si nehraje na velkolepý Hollywood ani na vypjaté drama. „Jen“ zobrazuje několik epizod z vojenského života několika obyčejných mládenců, Čechů a Slováků, uprostřed nevlídné pouště. Marhoul sice jako scenárista hazarduje s diváckou přízní, když si dovoluje ne moc koncepční dějové odbočky a vše korunuje podivně uťatým závěrem, ale jako režisér dostojí vytyčenému autorskému záměru s hrdě vztyčenou hlavou. To spolu s neokoukanými tvářemi, moderně odvedeným řemeslem a výtečným zvukovým i vizuálním podáním dělá z Tobruku solidní žánrový film.

TRAILERY

FOTOGALERIE

O FILMU

Asi by bylo zbytečné opakovat, že český film není příliš stavěný na žánrové filmy. Diváci jsou konzervativní (respektive filmaři si myslí, že diváci jsou konzervativní) a stačí jim, že si každý rok zajdou na toho svého Hřebejka a jednou za pár let na Svěráka. Natočit něco jiného než film o tom, jak si lidé povídají, se u nás rovná prakticky ekonomické sebevraždě. Přesto to poslední dobou vypadá, že se pár filmařů rozhodlo zkusit to jinak. Václav Marhoul je jedním z nich. Zkušený producent a režisér vizuálně velmi povedeného ale nepříliš zábavného Mazaného Filipa se rozhodl rovnou pro válečný film. A už podle názvu je jasné, kde se bude odehrávat. Tobruk je město v severní africe, které se stalo místem mnoha bojů mezi německými Afrikakorps a spojeneckými jednotkami, mezi nimiž byl i československý prapor. Marhoul se rozhodl nespoléhat na známé herce a dal šanci neokoukaným tvářím (což je dobře, protože Bolka Polívku si v zákopech představit nedovedu). Rozpočet se pochopitelně nemůže rovnat tomu, co mají k dispozici hollywoodští tvůrci, ale rozhodně je vyšší, než je běžný český průměr. Asi nemůžeme čekat ohromující válečné scény, ale lidštější a osobnější přístup by v tomhle případě také nemusel být na škodu. Uvidíme, jak si Marhoul poradí. Bylo by fajn, kdyby u nás zase vznikl film, který by byl trošku jiný.