James Cameron možná není králem světa, za něhož se v nadsázce prohlásil poté, co Titanic ozářilo rekordních jedenáct Oscarů. Nepochybně ale byl, je a ještě chvíli zůstane králem 3D formátu.

Ještě než nás o tom bude znovu přesvědčovat v roce 2016 (nebo ještě později) s druhým a třetím Avatarem, může nás ujistit upgradeovaný Titanic. Výstavní hollywoodský velkofilm se totiž dočkal pečlivé revize a znovuuvedení ve stereoskopickém formátu.

A Cameron v něm znovu dostál svému jménu. Rozhodně jde o nejlepší 3D konverzi, jakou jsme mohli vidět. Obraz se nerušivě prohlubuje, nabývá nové prostorovosti a poutavých detailů. Během úvodních minut, v nichž potápěči v současnosti ohledávají vrak Titanicu, 3D okamžitě splní účel. Ocitnete se v batyskafu, zvídavě budete prolézat kajuty zarostlé řasami, ta temná hlubina vás zkrátka pohltí stejně intenzivním způsobem, na jaký jsme si u Camerona navykli u jeho vrcholných kousků osmdesátých a devadesátých let. Teď koukáme do větší hloubky, proto trochu novým způsobem – a zvlášť v IMAXu jde o vtahující zážitek.

Přeskok do roku 1912, k čerstvě pokřtěnému, vycíděnému a novotou vonícímu Titanicu, je o to impozantnější. Bylo by však zkratkovité vnímat Camerona jen jako megalomana – hned tady vás přesvědčí o svém režijním mistrovství tím, jak účelně exponuje příběh a jak koncepcí každé scény, ba volbou každého konkrétního záběru, zefektivňuje svoje vyprávění. Rose se znovu schovává pod kloboukem a napjatě hledí na ten monstrózní stroj, jenž jí změní život. Majetničtí lidé okolo ní se opájejí vítězstvím člověka nad přírodou, zhmotněného do lodi, jíž by nepotopil ani sám Bůh. A během několika bravurních režijních tahů poznáváme i Jacka Dawsona, jemuž Leonardo DiCaprio vtisknul tolik spontaneity, energie a charakterových kvalit, že je až neuvěřitelné, v jak živoucí postavu se tenhle dušínovský klaďas proměnil.

Titanic: FOTOGALERIE

S ubíhajícím filmem už 3D tolik nebouchá do očí. Zkušený divák si rozpomene a naladí se o pár let nazpět na povedený český dabing (větu „Bonton Home Video uvádí“ už v IMAXu asi nikdy jindy neuslyšíte), mrzet spíš musí plochost audia, protože rozhodně nejde o multikanálový zvukový mix, jenž by naplno využíval možností IMAXu a 3D kin. Naopak obrazové parametry jsou vynikající, a to i ve chvíli, kdy 3D činí film poněkud umělejším. Trikové nedokonalosti hlavně v první půlce filmu jsou malinko víc vidět, než před lety (málokdo si dnes vzpomene na revolučnost kamerových obletů kolem komínů na Titanicu), a když cáká voda z pod přídě, působí to podobně umělohmotně jako velké davové scény, v nichž jsou houfy lidí rozřezány s přehnanou pečlivostí do desítek různých vrstev. Samozřejmě ani dynamičtější kamerové jízdy a pohledy přes rameno postav nebyly primárně stvořeny pro 3D formát, a lehoulince ruší. Jsou to ale jen detaily, drobné kazy na kráse.

Titanicu třetí rozměr jinak náramně sedne. Cameron tu znovu vyniká jako velký režisér, fakticky už můžeme říkat, že ze staré školy, která si víc hrála s mizanscénou, s komponováním záběrů, a samozřejmě i s technologickými výzvami. Neutíká se tu po digitálních zkratkách, triky hlavně podporují a doplňují skvostnou práci kaskadérů, výtvarníků, kulisáků… prostě talentovaných fachmanů od filmu, jež dokáží s ohromným pytlem peněz vyrobit mnohasetmetrový model lodi a potopit jej v jedné velké nádrži.

Podívaná je to stále velkolepá, nesrovnatelná v podstatě s ničím jiným předtím ani potom. Titanic totiž šťastným způsobem propojuje dvě éry – jednak pomáhal otvírat éru digitální kinematografie a jejích neomezených možností, ale k tomu završil i „staré časy“, kdy se točilo ještě se skutečnými lidmi, v opravdových kulisách, s reálnými galony vody. A bez nadvlády sterilních počítačových efektů. Vidět ten kolos, jak noří svou špici do vody, díky tomu stále bere dech. Takovéhle filmy se dnes už jednoduše netočí.

Cameron Titanic vybavil precizním rytmem, díky němuž i košatý tříhodinový velkofilm uběhne rychleji než kdejaká dnešní stominutovka. Tenhle opus už samozřejmě ztěží vyždímá ze svých diváků ryzí emoce, protože jeho ikonické scény jsme viděli tisíckrát – a ve většině případů to bylo v rámci parodií a zesměšňujících odkazů. DiCapriův výkřik „Jsem král světa“, první polibek na přídi, milostné jiskření v autě či nad skicákem už byly tolikrát zneuctěny, že u nich můžou slzet asi jen dívky, co svého času zašly na film dvacetkrát, a teď brečí, že si nemůžou vzpomenout na jméno kluka, kterého si tehdy chtěly vzít, když jim rukou rejdil pod blůzkou.

Svou sílu ale Titanic pořád má, tu odepřít nelze. Stále jde o dokonalý hollywoodský kýč, řemeslně bezchybnou vitrínu možností kinematografie, jež přes sto let s gustem vypráví velikánské, povznášející příběhy. Publikum u nich zapomene na svět kolem a nechá se jen bavit, dojímat a morálně kultivovat, aniž by to přineslo hromadný úhyn mozkových buněk.

Titanic ve 3D je tak návratem do vrcholné hodiny rozmáchlého hollywoodského pohádkářství. Divák může být udiven tím, jak film i po patnácti letech šlape a jak mohutně působí. Trochu zaskočit může i pohled na mladičkou Kate Winslet, jež je tu jako memento, že v devadesátých letech se ještě mohly do velkofilmů obsazovat neznámé, a klidně ne kdovíjak sexy herečky s plnějšími tvary.

Přehrajte si trailer Asi nejhlasitěji se ale připomíná Leonardo DiCaprio, toho času spanilý objekt dívčích tužeb, jenž je zároveň krásný, upřímný a spontánní, ale k tomu i natolik uvědomělý, aby přesně věděl, kdy učit paničky flusat do dálky, kdy ukazovat akty beznohých prostitutek a kdy se tvářit jako nesmělý milenec, jenž s ruměncem na tváři a ve vší nevinnosti nakukuje pod šaty. DiCaprio je pokaždé naprosto přesvědčivý, vlastně symbolizuje veškerou návykovost a oblibu romantické linie – a jen tím připomíná, že všichni ti chlapáci, co ho nemohli v devadesátých letech vystát a nenáviděli jej jako krásnou tvářičku z holčičích pokojíků, byli prostě jen slepí k jeho nevídanému talentu. A buď záviděli, nebo si do něj prostě jen projektovali averzi vůči líbivě zabalené bonboniéře, jíž se Cameron odvážil servírovat po filmech s Arnoldem Schwarzeneggerem. O tom, že se DiCaprio stane top hercem své generace, ale vlastně nešlo pochybovat už tehdy.

Zkrátka, Titanic ve 3D je mohutným comebackem jednoho z největších bijáků naší doby na plátna kin. Nenechte si ho uplout.