Kdysi zbožňovaný Peter Jackson se v posledních letech věnuje poněkud rozporuplným produkcím (Mr. Hlad se ještě vzpamatovává ze Smrtelných strojů) a hobití dílnička na peníze se milovanému Pánu prstenů taky nepřiblížila. V souvislosti s loňským, celosvětově významným rokem, kdy se v západním světě připomínal spíše konec první světové války nežli u nás propíraný vznik Československa, se však Jackson rozhodl zavzpomínat na svého dědečka, který hrůzy slavného konfliktu přežil. A pocta je to více než důstojná.

Leckomu nemusí forma, v zásadě neotřelá, zcela sednout. Nedočkáme se totiž tradičních mluvících hlav ani lacině přehraných dramatických výjevů, jež jsou pro novodobé dokumenty typické. Jackson se vydal jiným směrem, který je velmi sympatický, avšak poněkud monotónní. Sesbíral většinu slavných záběrů z první světové války a digitálně je retušoval a vybarvil, aby jejich prostřednictvím ukázal nejautentičtější vojenský zážitek, jaký jsme kdy viděli.

Z logiky věci se proto nedočkáme fascinujících bitevních momentů, jimiž nás Spielberg, Nolan a další filmaři zavalili ve svých fikčních příbězích; místo toho se dozvídáme o všedních hrůzách války jako věčně mokrých botách, nedůstojné hygieně a psychiku drtící absurditě válečné mašinérie. Jackson chtěl vzdát poctu řadovým vojákům, nikoli ověnčeným generálům; mladým, propagandou zmanipulovaným a idealistickými představami plným mužům, nikoli politickým hrátkám a posouvání figurek na mapě Evropy. A v tomto ohledu lze jen těžko něco vytknout.

První dvacetiminutovka sleduje nadšené mladíky na hranici dospělosti, kteří bez váhání narukují. Po černobílém úvodu se obraz roztáhne, vybarví a my sledujeme jádro Jacksonovy snahy. Z desítek hodin upravených materiálů bylo nakonec vybráno 100 minut snahy o vykreslení válečné autenticity. Kvalitní audio a video technika jsou přitom pro přehrání opravdu důležité, jakkoli se to u střihového dokumentu nemusí zdát - podobně jako třeba u Dunkerku míra prožitku variuje s tím, na čem film uvidíte. Zdůrazňuji to především kvůli tomu, že film v běžných kinech asi jen tak neuvidíte, takže budete-li mít možnost ho sledovat na dobré technice, neváhejte.

Na pozadí přitom celou dobu znějí vzpomínky vojáků, jež byly nahrány britskými muzei v 60. letech. Z nich je patrný určitý problém tohoto typu informací - výklad více než stovky pamětníků je vlivem času (téměř půl stoletím od konce války) i psychologicky nutnou bagatelizací prožitých hrůz místy poněkud banální, komentující spíše humorné a absurdní situace z fronty. Je to zcela pochopitelné, pouze tím však dochází k nežádoucímu snižování hodnoty oběti řadových vojáků.

Ale to většina znalejších diváků dovede pochopit, a tak nezbývá, než se radovat z existence takto silně vypovídajícího díla. Mezi řádky popsaná ztráta iluzí dává pochopit mentalitu ztracené generace, již známe prostřednictvím literárních děl Ernesta Hemingwaye či Ericha Maria Remarquea. Díky Jacksonovi nyní máme otisk doby na dalším médiu a jeho dokumentární zamyšlení se může okamžitě promítat ve školách.