O Davidu Ayerovi se dlouho mluvilo jako o specialistovi na drsné příběhy z ještě drsnějších ulic. Napsal scénáře k Rychle a zběsile a Training Day a jako režisér se pak představil povedenými Drsnými časy, v nichž Christian Bale a Freddy Rodriguez brázdili nebezpečné čtvrtě Los Angeles, kecali o životě a občas jim šlo o krk. Jeho policejní found footage Patrola se pro mě stala filmem roku a i tankistická drsňárna s Bradem Pittem Železná srdce se povedla. Jenže akční podívaná s Arnoldem Sabotáž dopadla kvůli zásahům studia a přestříhávání katastrofálně a podobně skončil i Sebevražedný oddíl, který Ayerovi Warneři zásadně překopali. A o akční fantasy Bright si svět obecně taky nemyslí hezké věci. The Tax Collector měl být Ayerův návrat. Návrat do špinavých ulic a do světa malých filmů, kde si může dělat, co chce. A ukázal jediné. Že hlavním problémem Ayera není studiový systém a neschopnost pracovat s velkými rozpočty a producenty, ale sám Ayer. 

The Tax Collector má (a evidentně i chce mít) nejblíž k Drsným časům. Vždy dobře upravený a očividně inteligentní gangster David jezdí spolu se svým psychotickým a sadistickým kámošem Creeperem ulicemi L.A. a vybírá daně. Každý gang, který kšeftuje s drogami, má prsty v prostituci, prodává zbraně nebo dělá cokoliv nelegálního, totiž musí daně platit. David a Creeper tak denně vyberou tisíce dolarů, na něž si dělá nárok Wizard, jenž sice sedí za katrem, ale i odtud zvládá ovládat své impérium. A potrestat každého, kdo se mu postaví. Jenže do Los Angeles teď přijíždí Wizardův starý nepřítel Conejo a má pro oba hrdiny nabídku. Když se k němu přidají, budou bohatší a mocnější, než si kdy dovedli představit. A když ne, čekají je hodně ošklivé věci. V L.A. se však věci jako rodina a věrnost považují za svaté a vyjednávání úplně nedopadne. A brzy se začne střílet…

Přiznám se, že začátek The Tax Collector se mi docela líbil. David a Creeper jezdí po městě, kecají o životě, vybírají peníze a občas někomu máchají zapnutou vrtačkou před ksichtem nebo vyhrožují, že ho hodí do kyseliny. Trošku to vypadá jako pasáž z života Tonyho Montany ze Zjizvené tváře z doby, kdy ještě bojoval o své místo na ulici. Ayer pořád dovede prodat atmosféru těch míst v Los Angeles, kam vás turistický průvodce nebude posílat a umí si vyhrát s barvami, skvělým soundtrackem a dát filmu videoklipový look. Jenomže to kloužeme po hezky naleštěném povrchu a bohužel to, co je pod ním, není nic hezkého. 

Ayer točil o gangsterech a ulicích, kde platí vlastní pravidla, už několikrát, je proto dost překvapující, že mu z toho tentokrát vylezla taková blbost. Těžké časy ani Patrola nejsou zrovna dějové filmy, to ovšem nevadí, protože stojí do značné míry nejen na atmosféře, ale i na postavách, jimž může člověk fandit, nebo jim přinejmenším rozumí. Tentokrát ne. The Tax Collector se totiž odehrává ve světě absolutních kriminálníků, sadistů, psychopatů, magorů a vrahů, kteří si mohou dělat prakticky, co chtějí, protože policie tu nejspíš neexistuje (v jedné scéně se tu mihne policejní auto), a tak si můžou hrdinové přeměřovat do nekonečna své lofase a mluvit jak dvanáctiletá děcka, co zrovna objevila kouzlo 2Paca a Biggieho a chtějí se spolužáky založit rapovou kapelu. 

Ayer neservíruje nic jiného než extrémně nepříjemný macho styl. Všichni ve filmu jsou tak drsní a nelítostní, až celý The Tax Collector doslova ulétne od reality a začne vypadat jako film, který nenatočilo Ayer, ale někdo, kdo má rád jeho staré filmy a zkouší jim vzdát poklonu. A moc mu to nejde. The Tax Collector je amorální film, kde není komu fandit. A není k tomu ani důvod. Režisér glorifikuje násilí, bohužel satisfakci z toho, že nějaký lump umře, jsem nepocítil ani jednou, protože ho obvykle zabila stejná svině, které musíme držet palce, protože to pan režisér řekl. A v jistých momentech, kdy se hraje na „Loyality is forever“, se film stává až nechtěně srandovním. 

Je tu pár stylových nechuťáren a Shia LaBeouf se hodně snaží a herecky nechává všechny daleko za sebou, jen je škoda, že svou energii věnoval takhle pitomému filmu. David Ayer chtěl v The Tax Collector fandům a možná i sám sobě ukázat, že na to pořád má a že dovede natočit filmy jako na začátku své režijní kariéry. Jenže na to nemá a já se bohužel začínám smiřovat s faktem, že jeho Těžké časy a Patrola byly víc než cokoliv jiného šťastné náhody. Pokud Ayer bude dál psát scénáře pro šikovnější režiséry, kteří z nich mohou zvládnout udělat zajímavé filmy, rád se na to podívám. Sám by se však za kameru už stavět neměl. Začíná to být totiž trochu trapné.