Když vám někdo řekne, ať vyjmenujete nejlepší filmy Davida Finchera, většina lidí řekne na první dobrou Sedm, Klub rváčů, nebo Zodiaca. The Social Network, o zrodu jedné z největších sociálních sítí současnosti, by se u většiny lidí objevilo asi až v druhé vlně. To ovšem v případě Fincherovy filmografie pohledu do života Marka Zuckerberga na kvalitách nijak neubírá. Sociální síť, která v uplynulých dnech slavila 10 let od premiéry, je totiž nejen precizně natočeným a perfektně dotaženým snímkem, ale hlavně kouskem, jenž vzhledem ke svému tématu pořád více rezonuje a je stále aktuálnější. A ta dvojka by v tomto případě vlastně byla i velmi logickým krokem.

Příběh Marka Zuckeberga je totiž precizně napsanou záležitostí, která toho řekne nejen mnoho o tehdejších událostech a zrodu internetového fenoménu, ale vlastně i celé generaci, jež už tehdy na slavné stránce začala růst. Neříkejte mi totiž, že ve story asociála, který sice lidmi často dost pohrdá, ale při touze za společenským uznáním vytvoří paradoxně nejslavnější sociální síť, nevidíte paralelu na dnešní influencery a internetové hvězdičky, jež se v honbě za „úspěchem“ v podobě srdíček či lajků snaží napsat co nejvíc cool status či sdílet co nejvíc sexy fotku. A to všechno v době, kdy byl Facebook vzhledem k dnešku stále spíše v plenkách a do zlaté éry Instáče či TikToku bylo pořád velmi daleko. Jenže Fincher se Sorkinem toho dokázali říct o internetové generaci, jejích vztazích a problémech, ale také vlastně o moderním korporátu tolik, že i po deseti letech je snímek stále aktuální a tne do živého. 

Je to větší zásluha režijní legendy, nebo scenáristického mistra? Řekl bych, že v tomhle případě je to hezky 50:50. Fincher už zde nepředvádí svou dravou a zběsilou režii jako např. v Klubu rváčů, je však spíš již vyzrálým, a i trochu odměřeným, profesionálem, v jehož snímku má každý záběr a každý detail své jasné místo. Fincherova zmiňovaná odměřenost a chladnost z jeho posledních filmů pak zde, narozdíl např. od Benjamina Buttona, právě díky zaměření na asociály a privilegované studentíky skvěle funguje a má tu své jasné místo. A díky kulometným dialogům, svižnému tempu precizní práci s postavami vás tenhle majstrštyk ani na chvilku nepustí a ve výsledku vás i přes chladnost emočně hezky sejme.

Což je samozřejmě i zásluha Aarona Sorkina, jenž tu zase jednou dokazuje svou scenáristickou genialitu. Na chytře napsané odsýpající dialogy s přesahem a parádními finesami jsme od něj už automaticky zvyklí. Jenže zatímco v případě Stevea Jobse či jeho režijních sólovek už se scenáristicky mnohdy utrhl ze řetězu natolik, že to bylo v podstatě i trochu na škodu diváckému zážitku, s Fincherem jakoby Sorkin fungoval v naprosté symbióze a režijní mistr ho dokázal ve správné chvíli utlumit a v té další dal naplno vyniknout jeho tvůrčí genialitě. Oběma pak naplno pomáhá i přesný casting. Herecká poloha Jesseho Eisenberga je do role Zuckeberga perfektně padnoucí, Andrew Garfield o sobě poprvé dal pořádně vědět a Justin Timberlake zase jednou k překvapení některých kritiků ukázal, že by se měl před kamerou objevovat častěji.

The Social Network je tak nejen perfektně vybroušeným filmovým kouskem, jehož příběh a rozpad jednoho přátelství vás i po letech emočně chytne a nepustí. S čím dál větším růstem sociálních sítí a jejich vývojem za uplynulou dekádu je ovšem čím dál důležitější výpovědí doby a pohledem na éru „kdy to všechno začalo.“ A vzhledem ke všemu, co se od té doby nejen na Zuckerbergově rybníčku událo, by zrovna tady sequel vlastně dokonale sednul. Tedy aspoň v případě, kdyby se k projektu samozřejmě vrátil aspoň jeden ze dvou jeho mistrných strůjců. Tenhle materiál je totiž silný pořád. A nejspíš ještě hodně dlouho bude.