Z Gerarda Butlera už asi nikdy nebude áčková hvězda. Do vedlejších rolí je tohohle skotského sympaťáka ale zase naopak škoda, a tak zkrátka pokračuje ve své spanilé jízdě napříč béčky všech tvarů a forem, přičemž občas je to lepší, občas horší, většinou se na ten pohodlný nadprůměr ale v klidu vyškrábe. A přesně to je i případ nejnovějšího akčního thrilleru Plane, kde si po boku Butlera zahrál ještě lukecageovský Mike Colter.

Premisa nového snímku od režiséra Jean-Francois Richeta je pak zhruba tak přímočará, jako samotný název filmu. Vše se točí kolem jednoho civilního letadla, jemuž coby kapitán šéfuje právě Butler. Ten má nějaké základní armádní školení, létal totiž i pro Královské letectvo, nakonec však skončil coby řadový pilot druhořadé komerční aerolinky. Na Nový rok jej tedy čeká dlouhatánská štreka s poloprázdným letadlem, kam mu zcela náhodou nastoupí také mezinárodně hledaný zločinec (Colter) v doprovodu ozbrojené stráže. Nicméně žádné strachy, v takových případech probíhá vždy všechno hladce a nikdo se nemá čeho bát, že? ŽE?

No dobře, jen co letadlo nabere výšku a směr, přičemž pasáže z kokpitu působí poměrně věrohodně a minimálně u nich je cítit alespoň snaha o jistou autenticitu, přijde na řadu zásah shůry – a to doslova. Kombinace smůly a špatného počasí znamená, že se po intenzivním úvodu ocitáme i díky heroickému výkonu hlavní postavy na nějakém odlehlém a zdánlivě pustém ostrově v Tichomoří. Tohle ovšem není Con Air. Většina posádky přežila, stejně tak i většina pasažérů, obyčejných lidí, kteří teď přirozeně mají strach, co se bude dít dál. Místo jakýchkoli divočin tak vlastně film zpočátku nabírá parametry survival dramatu, kde dva nejschopnější muži široko daleko musí spojit síly, aby se z téhle šlamastiky dostali.

Přehrajte si trailer Zdlouhavý popis zápletky tu je pak především proto, abyste vytušili, že ani po půl hodině film pořádně nezačne. Nebo aspoň nezačne tak, jak by leckdo mohl čekat. Plane totiž navzdory trailerům či papírovým předpokladům není vyloženě akčním filmem, místo toho se překvapivě drží (a vzhledem k názvu i dost paradoxně) nohama pevně na zemi. Snímek řeší postavy, jejich motivace, dokonce je tu celá linka okolo majitele aerolinky a jeho týmu, kterak se snaží havarovaný letoun najít a potenciální přeživší zachránit. Zvrhne se film později v několik krvavých střetů a přestřelek s místním samozvaným králem ostrova a jeho ozbrojenou partou hrdlořezů, co unáší a popravuje turisty podle momentálního rozmaru? Jasně, o to by vás režisér Veřejného nepřítele č. 1 nebo Ve jménu krve asi neochudil. Zároveň je ale třeba brát v potaz, že Butler tady není žádný John Wayne, ale prostě chlapík, který tak tak ustojí skvěle natočený fyzický souboj jeden na jednoho, a i potom se snaží víc přemýšlet, zatímco mu Colter neochotně čistí cestu.

Pro někoho to nicméně může být solidní překážka a těžko se tomu divit. Na 107 minut má film opravdu překvapivě málo akce, byť když už na ni dojde – i za účasti speciálního komanda – má to docela říz a díky eRkovému ratingu jsou jednotlivé killy „slušná“ podívaná. Další vadou na kráse může být určitě též slabší chemie mezi Butlerem a Colterem. Jako parťáci z donucení, kteří prakticky nemají moc na výběr, jejich vztah jakž takž funguje. Je to ale pořád spíš jakýsi respekt z dálky, než že by se tu před námi formovalo nějaké nové ikonické přátelství. Což je minimálně za mě škoda. Na druhou stranu oba disponují dostatkem charismatu, aby to ve snímku nebyla zas až tak velká překážka.

S přibývajícím časem každopádně film pomyslně opustí ranvej racionality a začne ta zběsilejší a míň uvěřitelná pasáž, kde jsou občas vidět hnusné triky (digitální letadlo bolí i na začátku filmu), dřívější snahy o autenticitu berou roha a tvůrci se snaží zavděčit po akci dychtícím milovníkům všeho přepáleného. Je to tedy zejména na konci, kdy mě tahle jinak napínavá a poutavá záležitost maličko začala ztrácet. Kupříkladu Greenland byl v tomhle směru o dost konzistentnější, oba filmy na to přitom jdou podobně od lesa. Do nějakého zklamání či ztráty času má ovšem Plane taky daleko. Na to má až příliš zdařilé řemeslo, fajnovou atmosféru i scénář, jenž si přece jen dává záležet i na věcech, na kterých by v rámci žánru nemusel. Ano, jsem rozpůlený mezi slabšími sedmi a silnějšími šesti, nakonec ale převažuje kontext, v němž existuje až příliš mnoho lepších filmů z téhož ranku. To ale neznamená, že nedávám palec opatrně nahoru a nedoporučím vám, abyste na tenhle let nastoupili taky. Je to teda jednosměrná cesta, ale ten výlet za to stojí.