Režisér Mark Mylod strávil poslední dekádu prací pro televizi, a to ne ledajakou – seriály Hříšníci, Boj o moc či Hra o trůny se dočkaly velké fanouškovské obliby. Mylod však v těchto případech figuroval jako jeden z řady režisérů, nikoli jako kreativní mozek za celým projektem. A to je bohužel patrné i na lákavě vypadajícím žánrovém mixu jménem Menu, jenž se může spolehnout na řadu zajímavých nápadů i schopný herecký ansámbl, avšak výsledku citelně chybí skutečně přesahová myšlenka.

Na začátku jednoduchého příběhového konstruktu poznáváme zhruba desetičlennou skupinu snobů, kteří očekávají vrchol gurmánského umění. Nastupují na loď, jež je má dovézt na ostrov, kde se nachází luxusní restaurace a zároveň soběstačný ekosystém, jehož správci efektivně pěstují plodiny a chovají zvířata, z nichž následně připravují nejdelikátnější pokrmy. V čele tohoto podniku stojí bratislavský rodák Slowik (zase jednou démonický Ralph Fiennes), jenž na ostrově vytvořil komunitu ambiciózních, jemu však zcela oddaných kuchařů.

Menu: FOTOGALERIE

Do znepokojivě strojového prostředí se dostává rozmanitá směsice hostů. Gastronomickým světem okouzlený floutek Tyler (Nicholas Hoult) s sebou přivádí novou přítelkyni Margot (Anya Taylor-Joy), která pro zhýralou nafoukanost celé akce nemá příliš pochopení. John Leguizamo hraje filmovou hvězdu za zenitem, Janet McTeer zase nekompromisní food kritičku, oba přicházejí i s doprovodem. Skupinku uzavírá postarší manželský pár a také trojice korporátních hejsků. Ne nadarmo nikdo ze zúčastněných s výjimkou odměřené Margot nepůsobí sympaticky a divák tedy okamžitě začíná přemýšlet, co všechno asi jednotlivé figurky ztělesňují.

Perfekcionistický Slowik prezentuje každý chod procítěným projevem, z něhož vždy probleskuje určitý společenský apel – jako by Slowik ctěnými hosty a částečně i sám sebou pohrdal. V různých momentech se nabízí srovnání s tematicky podobnými snímky jako Velká žranice, Díra či nedávný Neduživý gurmán od Petera Stricklanda. Mylod by společně s filmově debutujícími scenáristy Sethem Reissem a Willem Tracym možná rád vytvořil nesmlouvavou společenskou satiru na konzumní společnost, či znázornil rozpad hodnot v uzavřeném prostoru, ale geniality takového Buñuelova Anděla zkázy rozhodně nedosahuje.

Postupem času se šrouby sice utahují a dochází k vrstvení bizarních i děsivých událostí, ale 108 minut dlouhý snímek spoustu času spíše přešlapuje na místě a snaží se doklopýtat k nějaké strhující pointě, kterou však v záloze bohužel nemá. Od začátku je vcelku jasné, že jádrem snímku je satirická kritika třídních rozdílů a hlavně namyšlenosti prominentních vrstev, jež přehlížejí ty pod sebou. Ke konci film přece jen nabídne určitou možnost vykoupení pro ty, kteří se v rámci společenského klovacího řádu dostali výš, než by sami chtěli, ale to je bohužel trochu málo.

Přehrajte si trailer Navzdory tomuto zásadnímu nedostatku se však na snímek velmi dobře dívá. Ironické záběry na jednotlivé chody po vzoru kulinářských reality show rytmizují vyprávění, kamera zkušeného Petera Deminga pomáhá utvářet klaustrofobicky stísněný prostor a výsledný dojem umocňuje i pichlavá smyčcová hudba z pera Colina Stetsona. Film navíc přepíná mezi černou komedií, satirickým podobenstvím a drze sebeuvědomělým hororem, což ale zní lépe, než jak vypadá samotný výsledek. Ten má totiž blíže k popkulturnímu žroutství stojícímu na kvantitě předestřených témat a cool momentů nežli k pečlivě upečené lahůdce sestávající jen z kvalitních ingrediencí.