Stejně jako se dnes může titulem nejméně pravděpodobný akční hrdina chlubit Bob Odenkirk, bylo tomu tak kdysi i u Liama Neesona. Osmašedesátiletý herec ze Severního Irska byl znám spíš pro své dramatické role, jenže pak si ho vzal Lucas do Star Wars, Nolan do Batmana a hlavně Besson do 96 hodin, a z Neesona se rázem stala akční hvězda, která divákům posledních dvanáct let neservírovala prakticky nic jiného. V jednu chvíli se dokonce zdálo, že těch filmů točí Neeson možná až moc. Nikdo se tak nedivil, když herec jednou (a o pár let znovu) prohlásil, že už jeho dnům s pistolí v ruce odzvonilo. Jenže říkejte to partnerce a dětem, když je stále třeba platit nějaké účty, a producenti za vámi s jinými nabídkami zkrátka nechodí. A tak Neeson stále sem tam vytáhne bouchačku, namaže klouby a vyrazí do akce. Jeho novinka The Marskman pak na tomhle konceptu nic moc nemění, jenom je méně akční, více komorní, a bohužel ne úplně záživná.

Režie se tentokrát chopil Robert Lorenz, což je kámoš a taky producent většiny filmů Clinta Eastwooda. A skutečně, být Eastwood o pár let mladší, možná že by si zahrál hlavní roli i tady. Nicméně Lorenz si pro svůj debut nakonec sehnal právě Neesona, který je více než dostačující náhradou. Ten si každopádně ve filmu zahrál bývalého mariňáka z Arizony, který před rokem přišel o ženu, a teď má co dělat, aby nepřišel i o svůj dům a farmu. Vedle finančních potíží pak navíc jeho pozemek sousedí s místem, kudy kartel často pašuje drogy nebo ilegální imigranty. A tak se jednoho dne stane, že narazí na matku se synem, kteří jsou shodou okolností před kartelem na útěku. Coby muž činu se pak rozhodne matku se synem sice udat na imigračním, ale zato ochránit před popravou od pronásledujících vrahů kartelu. Bohužel pro něj se to ale semele tak, že dá slib umírající ženě, naštve kartel, a nakonec sám skončí s oním klukem na útěku.

Úvodní pasáž pak působí až nezvykle pomalým tempem. Film se opravdu snaží Neesona prodat jako týpka, který zažil válku a je schopný se o sebe postarat, zároveň má ale zlomené srdce, problémy s alkoholem a velkou nechuť si přidělávat zbytečné potíže. Jenže vidina peněz a možná že i srdce na správném místě jej nakonec pošlou na cestu, která jeho životu opět udá jakýsi směr a smysl. Navíc má super psa i svůj tradiční chraplák, body za sympatie bychom tedy měli.

Oproti němu na druhé straně stojí nevýrazní a vlastně docela zaměnitelní záporáci z kartelu, v čele s holohlavým magorem, který ale není zdaleka tak děsivý jako byl například Tuco v Breaking Bad. Což je škoda, protože byť se scénář celkem obstojně snaží ukazovat nejen smrtící efektivitu, s jakou kartely na hranicích se Státy operují, ale i korupci, díky které Američané stále ne a ne ve válce s drogami zvítězit, jejich střety s Neesonem působí šablonovitě, chybí jim větší náboj a v zásadě jen protahují čekání na samotné finále. To pak působí stejně matným dojmem, jako celý zbytek filmu, který je v podstatě jen jedna dlouhá projížďka v Neesonově pick-upu.

Přehrajte si trailer Jestli pak někdo po traileru čekal jemné loganovské či dokonce herní The Last of Us vibes, tak vězte, že zdejší atmosféra zmíněným titulům nesahá ani po kotníky. Což o to, chemie mezi Neesonem a klukem ještě jakž takž funguje, nikdy ale do takové míry, abyste uvěřili, že jednomu na druhém skutečně záleží. Na nějaké citové pouto mezi oběma hlavními aktéry zkrátka nikdy nedojde, což si upřímně myslím, že je docela škoda a jeden z hlavních kamenů úrazu. Bokem toho si ale nejde moc stěžovat, Lorenz od Eastwooda zjevně okoukal dost na to, aby odvedl solidní neurážející řemeslo, scénář až na pár úsměvných momentů (a jeden nasírací) taky drží pohromadě, a v jedné z vedlejších rolí se dokonce objeví pokaždé úchvatná Katheryn Winnick, což nikdy není na škodu. Na nějaké deštivé nedělní odpoledne tak docela dobrý, určitě lepší, jak například pátý Rambo, chtít od toho ale cokoliv víc by nejspíš byla chyba.