Někdy je ráno moudřejší večera. Zatímco po projekci posledního Ramba jsem byl tak trochu optimista a závěrečná moudra o rodině, drcená skrz krví zbrocené zuby hlavního hrdiny, jsem baštil o trochu víc než když je u grilu sype Vin Diesel, s odstupem jednoho dne je celkem nepřehlédnutelné, že John Rambo zabloudil kam neměl. A nemluvím teď o mexických uličkách, kde vládne kartel překupníků holek, který číhá na nadržené americké studentky opíjející se na místních diskotékách o jarních prázdninách. Ne, Rambo si dá s budováním hlavní zápletky pořádně na čas. Ale přesto se chytá do svých vlastních pastí. O těch ale až později.

Kdo čeká nekompromisní jatka jako ve čtyřce, ten může rovnou hodit zpátečku. Zatímco tehdy Stallone v pozici absolutního vládce (hvězda, scenárista, režisér a producent) tahal z paty zamračený stroj na zabíjení, co zpočátku jen velmi neochotně trhá vnitřnosti místní vojenské klice, pětka ho pod vedením snaživého režiséra Grunberga zastihne v houpacím křesle nebo v sedle koně, co předvádí cirkusové kousky. 

Rambo: Poslední krev: FOTOGALERIE

Na Rambovic farmě žije stará známá jeho otce se svou vnučkou, Rambo přespává ve vlastnoručně vykutaném komplexu podzemních chodeb, na který by byl každý prepper pyšný. Starého psa novým kouskům nenaučíš a pro bojovníka je každá matrace příliš měkká. Pomalu, ale předvídatelně budovaný vztah s osmnáctiletou žábou, co místo odjezdu na vysokou řeší svého nezdárného otce, toho času žijícího pár desítek kilometrů odtud za mexickou hranicí, by nijak nepřekážel ve třetím Equalizerovi nebo rebootu 96 hodin, jenže diváci Ramba znají, a tak vlastně vědí, k čemu se schyluje. 

Nedočkavcům by stačil pětiminutový flashback skrz zasmušilého Ramba žmoulajícího krví zbrocenou fotku. Tím nechci redukovat pátého Ramba jen na dvacet závěrečných minut, které si mírou exploitačního násilí nezadají s béčkovými horory sedmdesátých a osmdesátých let. Jen si ten sprint režisér Adrian Grunberg špatně rozvrhnul a na poslední chvíli zjistil, že na krvavé rozuzlení mu zbývá tak málo času, že musí klesnout nikoliv k akčním scénám, ale rovnou k až nespojitým kolážím. Inferno v podzemních chodbách je efektní, ale vlastně dost zmatené. Divák neví, jestli hlavnímu záporákovi zbývá kumpánů do masomlejnku pět nebo patnáct, Rambo sice navazuje na guerillu z jedničky, ale vše je příliš útržkovité - grandiózní akce navíc nastupuje jen pár minut po koláži s přípravou pastí, která - ano, už jste to slyšeli tak stokrát - evokuje eRkovou verzi Sám doma. 

To finále je Rambo ve svém živlu, bojovník, který vždycky tak nějak tušil (doufal?), že se všechno podělá a on bude moci zas dělat to, co umí nejlíp. Grunberg ale tenhle myšlenkový i fyzický potenciál vytahuje příliš pozdě. Většinu stopáže Rambo jen následuje prošlapanou cestičku, skrz kterou si však do žánru přesvědčivě našli cestu Charlie Bronson, Liam Neeson nebo Denzel Washington. Nutit Ramba do ohrané pátračky po unesené dívce, to je jako jít s dělem na komára. John sice jednoho z pasáků vykostí způsobem, na který by ostatní zmínění taťkové neměli sílu, koule, ani žaludek, ale to je snad jediná scéna, kdy jsme přesvědčeni o nezastavitelnosti hlavního hrdiny, jen aby nám režisér o pět minut později ukázal, že s některými přesilami si není radno zahrávat.

Režírující Adrian Grunberg začínal svou kariéru v Muži v ohni. A pak jako pomocný režisér pracoval na Gibsonově filmu Na hraně temnoty. A kdyby tenhle tuctový scénář natočil právě s Gibsonem a pojmenoval ho Odplata 2: Záplata, byli bychom jistě mnohem shovívavější. Bohužel tahle story spadla do klína Rambovi a Sly v tom rodinném aspektu zřejmě viděl možnost postavu posunout a dopřát jí na chvilku trochu toho klidu, aby ho mohl pak frustrovanému Rambovi zas vytrhnout z náručí a přesvědčit ho o tom, že na hrubý pytel patří hrubá záplata.

Doufali jsme ve víc, zvlášť když si Stallone na začátku nulté dekády prošel bažinou béček, ze které zdánlivě nebylo úniku. Pak ale natočil šestého Rockyho, dovedl postavu osudem zkoušeného boxera k uspokojivé koncovce a vyhoupnul se zpátky do kin. Čtyřka Ramba překvapivě naznačila, že by bylo něco podobného možné i s osudem zkoušeným vietnamským veteránem. 

Přehrajte si trailer Pětka pak už není ničím jiným než nadbytečným péeskem. Schopnost včas odejít je v Hollywoodu nedostatkovým zbožím. A jakkoliv pátý Rambo není vyloženou ostudou a Stallonovo charisma pořád funguje jak v akčních scénách, tak během překotně šeptaných monologů, s klidnou duší ho nelze doporučit ani skalním fanouškům, ani zvědavcům, co chtějí dát Johnovi po X letech znovu šanci. Nejlíp se s tou pětkou (v názvu i hodnocení) popasují ti, kterým je úplně jedno, jestli se hlavní hrdina jmenuje Rambo nebo Novák. Jenže kolik takových na film zabloudí? Ať už patříte do jakéhokoliv skupiny, nezapomínejte, že pět z deseti je průměr. A to je při všem tom zklamání, které krvácí z předchozích odstavců, tak nějak přesně ta laťka, kterou mnozí po zveřejnění prvních obrázků a ukázek očekávali.