Už to jsou skoro čtyři roky, co Robert Eggers zaujal svým debutem Čarodějnice. Část diváků si strašení Anyi Taylor-Joy v kulisách prudérního venkova 17. století užila, spoustu lidí ale odradila určitá utahanost, mnohoznačnost a podivný konec. Přesto se další Eggersův projekt těšil velkému očekávání a studio A24 si mohlo mnout ruce, že mu v kombinaci s Ari Asterem (Děsivé dědictví, Slunovrat) dospívá šikovná hororová partička. Superlativy provázený Maják si na Rottenech stále drží přes 90% hodnocení a díky Aerofilms ho necelý rok po premiéře v Cannes můžete najít i v aktuální nabídce našich kin. Takže – vyrazit, či nevyrazit?

Až v expresionistických kulisách majáku a malého domku na opuštěném ostrůvku se odehrává několikatýdenní služba dvou strážců majáku. Černobílá kamera i pomalé tempo nás vrací o více než století zpátky, k odkazu filmů jako Poklad pana Arna, Terje Vigen a dlouhé kontrastní záběry neumožní nevzpomenout na Bélu Tarra. Mnoha námořnickými dobrodružstvími ošlehaná tvář Willema Dafoea kontrastuje se zádumčivým novicem Robertem Pattinsonem a je jasné, že následující měsíc jejich správy majáku nebude žádnou pohodovou dovčou. Oba muži samozřejmě mají svá tajemství, která začnou postupně vyplouvat na povrch.

Vedle zmíněného expresionismu nelze vynechat ještě noirovou tradici, připomínanou hlavně důslednou prací se světlem, často zastoupeným pouhými svíčkami. Jak se střídají směny obou mužů a zároveň i den a noc, je nám skrze kompozičně nádherné záběry (v téměř čtvercovém formátu) předkládán obraz na pomezí pravdy a šílenství, do něhož se obě postavy postupně propadají. Halucinogenní povahu podtrhuje i řada nechutných a fyzicky nepříjemných scén. Eggers v jednom nedávném rozhovoru řekl, že film je prostě o dvou mužích, kteří se na opuštěném majáku tak trochu zblázní; jenže s takovouhle odpovědí se rozhodně nespokojíme, že?

V jednom z úvodních záběrů se Pattinson i Defoe dlouze dívají přímo do kamery a dávají nám tak jasně najevo, že tenhle film bude náročným dialogem s divákem. Bez něj to totiž opravdu nejde. Asi žádný popis tohohle filmu se neobejde bez slov jako „artovka“ nebo „cinefilní“, jejich spojení je pak na místě víc než kdy jindy. Dvouhodinové plácání dua zarostlých opilců po jedné světnici, točitých schodech a pár skaliskách je rozhodně pro otrlce – jenže především takové, kteří slintají nad možnostmi interpretace.

Zatímco v zámoří je (soudě dle hodnocení) divnost a neuchopitelnost filmu chválena, u nás jsou reakce příkřejší. Eggers i Pattinson aktuálně objíždějí mediální kolečko a snaží se zmateným divákům aspoň něco málo vysvětlit. Jenže možností je vážně spousta: souboj tříd či generací, šílenství plynoucí z osamělosti a odlidštění, parafráze na Kaina a Ábela, Prométhea a Prótea, Zločin a trest, narušení přírodních řádů člověkem, symbolika živlů a samozřejmě staré dobré queer čtení. Z téhle námořnické balady si můžete udělat cokoli, co se vám zlíbí – a to je zároveň přednost i problém.

Žádná interpretace totiž není dotažená, po každé odpovědi vyvstávají nové otázky. Film je tak jakýmsi projekčním plátnem vašich výkladů, což bezesporu spoustu diváků naštve, a v téhle souvislosti nelze nezmínit Čarodějnici, která trpěla tímtéž neduhem. Eggers dokazuje, že se bezpochyby jedná o talentovaného tvůrce, který dokáže s filmovým materiálem skvěle pracovat, avšak nedaří se mu dotahovat nápady do konce. Maják má proto ideální použití jakožto odrazový můstek pro barvité hospodské (no, spíše kavárenské, přece jen se tu cílí na inťoše a hipstery) diskuze. Pokud vám takový přístup vyhovuje, klidně si k mému hodnocení ještě bodík přihoďte – ale pokud ne, naopak dva body odečtěte a s klidným svědomím se této propršené báchorky střezte!