Když natočíte takové pecky jako Tváří v tvář nebo Hard Boiled, status výjimečného akčního režiséra už vám neodpáře nic, dokonce ani nejméně povedený díl série Mission: Impossible. Proto mnoho lidí s relativním povděkem přijalo zprávy, že se John Woo vrátí k další vlastní pecce, filmu Killer, který mu koncem devadesátých let pomohl vyšvihnout se mezi legendy žánru. Na druhou stranu víme, že ve stále trvajícím období předělávek kultovních klasik se málokdy zadaří, aby remake měl své opodstatnění a nebyl pouhou ždímačkou oblíbené látky. O navázání na výborného Killera se navic Hollywood snažil už dlouho. Jenže se ukazuje, že ani účast otce původního díla bohužel není pevnou zárukou toho, že se opět dočkáme kvality.

Děj s odchylkami následuje původní biják z roku 1989. Do role nájemného vraha byla tentokrát pasována žena s tváří Nathalie Emmanuel. Ta se v Paříží vrhne na kšeft, kdy musí vykropit klub plný neposlušných drogových delaerů a nesmí nikoho nechat naživu. Jenže se to úplně nepovede a vražedkyně nepřímo způsobí slepotu jedné z přítomných půvabných zpěvaček, k níž přilne a rozhodne se ji chránit. Po krku jí ale jdou mafiání, drogoví bossové a charismatický detektiv s pevným morálním přesvědčením, jehož si zahrál Omar Sy. A jejich vztah nakonec nebude zdaleka tak černobílý, jak by se mohlo zdát. A hlavně - je tam Eric Cantona!

Netradičně nezačnu obecným soudem, ale konkrétním konstatováním toho, že Eric Cantona mi udělal obrovskou radost. Jeho role bezpáteřního gangstera se sice rozpíná pouze na několika minutách, mocné charisma bývalého fotbalisty nicméně z jeho scén dělá zábavné fragmenty v jinak lehce nudném ději a připomínají to nejlepší, co tento útočník předváděl v devadesátkách v Manchesteru United. Tím jsem lehce odbočil a lehčeji naznačil, jak je to s celkovým dojmem z tohoto návratu k milované akční látce. 

Nikdo asi nečekal, že se slavnému režisérovi podaří dodat další kult, ale dalo se doufat alespoň v opodstatněné oživení akční látky, z níž čerpali inspiraci i ti nejslovutnější tvůrci. Jenže z několika důvodů se to bohužel nepodařilo. Tím hlavním je to, že remaku se bohužel zdaleka nepovedlo prodat téma, které z původního filmu dělalo nadčasovou látku - ústřední vztah mezi spravedlivým vrahem a ještě spravedlivějším poldou. Nechci přehnaně srovnávat s původní látkou, proto se opřu pouze o argument, že vztah mezi hlavními postavami byl zajímavý i tím, že šlo o dva muže. Tím, že remake udělal z vraha ženu, se významně změnila dynamika tohoto pouta, které najednou není tak zábavné a poutavé, nýbrž má zcela jiný nádech, kterému chybí chemie.

Svou roli jistě hraje i to, že Nathalie Emmanuel nemá na to, aby utáhla hlavní roli. Vražedkyně ve filmu střídá citlivou, svůdnou či akční polohu, ale protagonistka není ani v jedné z nich dostatečně silná a pozici obávané postavy pařížského podsvětí jí tak nelze věřit. Je otazkou, jak by se s partem popasovala původně zamýšlená Lupita Nyong'o, protože tady nestačilo jen kropit záporáky, chtělo to silné herectví. Ústřední duo tak zůstává silné jen z poloviny, neboť Omar Sy je jako dobrosrdečný nekompromisní detektiv skvělý a role mu sympaticky sedne.

John Woo už navíc není tak pevný v tom, co bylo dříve jeho devízou. Závěrečná akční scéna svou mohutností i schopností přikovat diváka k obrazovce překvapí, jinak ale specifický rukopis asijského režiséra působí v bojových sekvencích až příliš starosvětsky. Objeví se samozřejmě některé silné momenty, ty ale beze zbytku vychází z originálu, kde jsou zarámovány mnohem uvěřitelnějším a hlubším vztahem. Klasické zpomalovačky a soustředění na detail tu nefungují zdaleka tak dobře jako v předcházejících filmech.

Přehrajte si trailer Co ve filmu však funguje výtečně je hudba. Čistě subjektivně podotýkám, že se mi u aktuální produkce málokdy stává, aby pro mě hudba byla něčím jiným než jen poskytnutím výplňového vjemu. U The Killer se však soundtrack stává živou součástí filmu, která výborně akcentuje to, co zrovna hrdinové v příběhu prožívají. Hudba je výrazná, nápaditá a skvěle podaná, přičemž v tomto ohledu je potřeba zmínit Dianu Silvers v roli oslepnuté zpěvačky. Ta sice v příběhu slouží jen jako neživý macguffin a její linka vůbec nefunguje, své scény však šperkuje výjimečným zpěvem, což mi ke štěstí stačí. Vím však, že hudební složka u mě dovede film posunout nesmyslně vysoko, ostatní si tedy můžete z výsledného hodnocení ubrat jeden bod.

The Killer tak bohužel vůbec není povedeným remakem, nýbrž přinejlepším průměrnou akční spotřebkou, která neposkytuje nic výjimečného. John Woo tedy k lítosti fandů pokračuje v zajetém trendu posledních let, kdy dodává nízce hodnocená díla, která rychle vyšumí. A je to velká škoda. 

Film jsme probírali i v novém MZ Live: