Tak tohle se nepovedlo. Ale vůbec. Po relativně zábavném remaku Road House s Jakem Gyllenhaalem a Conorem „dostal jsem příliš mnoho ran do hlavy“ McGregorem to už už vypadalo, že by se třeba Doug Liman mohl po sérií omylů vzchopit a začít zase nadělovat zábavné žánrovky. A že by třeba tyhle menší filmy mohly vést až k žádanému sequelu k jedné z nejpovedenějších sci-fi poslední dekády Na hraně zítřka. Jenže jestli naopak rutinní Provokatéři od Applu něco potvrzují, tak že Liman už je prostě zralý na režijní důchod, a že Tom Cruise i Emily Blunt by se opětovné spolupráci s tímto tvůrcem měli snažit vyhýbat jako čert kříži.

Jak jinak si totiž vysvětlit takhle zoufale odfláknutý film, jenž přitom na papíře křičí noví Dannyho parťáci říznutí třeba ještě Městem. Provokatéři bohužel nešlapou na paty ani jednomu z těchto filmů. Nový snímek s Mattem Damonem a Caseym Affleckem dokonce nezvládá být ani průměrným příspěvkem do žánru heist filmů, respektive akčních komedií, natožpak něčím památnějším.

Příběh se točí okolo dvou mužů, první (Affleck) má problémy s alkoholem, penězi i se zákonem, ale starého psa novým trikům zjevně nenaučíš (všechny motivace tu jsou tak banální, že si musíte povětšinou interpretovat sami, proč postavy dělají to, co dělají…), no a ten druhý (Damon) trpí údajně* vážnými depresemi a zoufale potřebuje sehnat nemalou částku peněz pro svého syna, než asi* spáchá sebevraždu. Hvězdičkuji, protože reálně tak Damon prostě vůbec nepůsobí. Přinejhorším je to chlápek, co má špatný den, většinu času se ale zdá být naprosto v pohodě. Když se tak naskytne možnost pro jednoho zločineckého bosse provést prácičku zahrnující krádež sponzorských darů na kampaň zkorumpovaného starosty Bostonu (Ron Perlman), řeknou bez většího váhání ano.

Háček je pochopitelně v tom, že nejenže od začátku nic nejde podle plánu, ale i kdyby šlo, stejně by byli podraženi. Nicméně když říkám, že nic nejde plánu, tak tím myslím, že se doslova děje přesný opak těch věcí, co si od celé akce všichni slibovali. Což v prvních minutách samotné loupeže (která se odehraje hned zkraje a je fakt kratičká) může působit humorně a díkybohu za to, protože jinak tu veškeré pokusy o humor bolestivě a konstantně selhávají. S výjimkou narážek na Kanadu a některé bostonské stereotypy se vlastně nikdo o nějaké odlehčení pořádně ani nesnaží. O to víc mě udivila scéna ke konci, kdy se Affleck ptá, jestli se Damon aspoň jednou zasmál. Ten odpovídá, že ne. A já dodávám, proč by taky měl?

Selhává ale víceméně i všechno ostatní. Scénář? „Kdo by potřeboval scénář,“ řekl si nejspíš Liman předtím, než nechal Afflecka s Damonem odehrát jejich scény ve stylu, kdy se na sebe většinu času ani nedívají, jen si tak mumlají nějaké (dost možná improvizované) repliky sami pro sebe, a to tu tvoří základ veškerých dialogů. Dokonce ani během akce ti dva nepůsobí, že by úplně věděli, co vlastně mají dělat. Jako ostatně všichni, kteří měli tu smůlu, že se v tomhle snímku mihnuli.

Má to 101 minut, během nichž dojde na dva rádoby heisty, nějaké ty slovní výměny, trapně ploché budování záporáků, jednu hrozně hloupou honičku s policií, která je tak fádně natočená, až je to nakonec i trochu zábavné (v tomhle bodě už se smějete víc filmu, než s filmem) a…to je víceméně vše. Zbytek je bídný snoozefest a jen pouhé googlení tohohle termínu bude pro mnohé nejspíš napínavější než zdejší zápletka.

Takhle impotentní výplachové věci v zásadě netočí ani ten Netflix, který sice dokáže do světa vyslat kdejakou ošklivější a hůře natočenou či obsazenou blbost, jeho filmy v sobě ale skýtají stále nějakou tu elementární…filmovost. Provokatéři ovšem působí jako pásová výroba bez duše, do níž někdo omylem nalil spoustu milionů, sehnal dobré herce a známé jméno na post režie a čekal, že to bude stačit, aby z toho vznikl dobrý film. Jen jaksi zapomněl všem zúčastněným říct, že dostanou zaplaceno, jen když do toho vloží nějakou energii. A právě od té je celý film, který mimochodem vizuálně působí jako dokument na ČT, zcela vysátý.

Přehrajte si trailer Apple tak víceméně pokračuje ve své zvláštní strategii, kdy jeho seriály fungují a daří se jim lákat diváky (ne nutně předplatitele, těch je pořád strašně málo), protože jsou kvalitní, zatímco na filmové frontě je to jeden nezajímavý fail za druhým. Aneb vzpomene si dnes ještě někdo na jméno té sci-fi s Hanksem a robotem? Těžko. Ještě mnohem horší osud si však zaslouží Provokatéři, kteří měli na papíře jistě velký potenciál, to by se jich ale musel nejdřív chopit někdo, kdo má stále zájem o to dělat věci pořádně a poctivě. A to už bohužel režisér takových pecek jako Mr. & Mrs. Smith, Agent bez minulosti nebo výše zmíněné Na hraně zítřka fakt není.