Mezi klady se rozhodně počítá výrazně stylizovaná audiovizuální stránka a tempo, které je, zejména v první půli, spolu se střihovou skladbou skoro až neuvěřitelné. Rozdělení obrazu, přechody mezi jednotlivými záběry, uvozující titulky v obraze, skloubení zpívané písně s dějem, který se právě odehrává jinde (dost často v návaznosti na verše dané písně), kamerové úhly a pochopitelně samotná mistrova hudba, která je skvěle zremixována (pokud se nepletu, tak - - není ve filmu ani jedna píseň v původní podobě) tak, aby zachovala "ducha" originálu a přitom zněla moderně (a to Elvis není úplně můj "šálek kávy"

Čímž se dostáváme k záporům filmu. Hanks je zde v průběhu děje vykreslen téměř jako záporák v bondovce, nebo zlá královna ve Snow White (nebo jako takový P.T. Barnum tehdejšího hudebního průmyslu

Přes výše uvedené ale celkově panuje spokojenost. Luhrmann se po dlouhé pauze vrátil ve velkém stylu a nezbývá než doufat, že na jeho příští filmový počin nebudou diváci čekat podobně dlouho.