Všichni víme, že Bastardi nejsou filmová série, která by zrovna oplývala kvalitami. Je laciná, obvykle dost hloupá a působí často na ty nejnižší pudy. A víme, že to víte i vy, takže asi není potřeba u jejího pátého dílu tyhle věci opakovat a do Bastardů popáté kopat za to samé. 

Je zábavné sledovat vývoj Tomáše Magnuska jako osobnosti, která mluví o své tvorbě. Na začátku minulé dekády bylo možné narazit na rozhovory, v nichž zaznívalo, že Bastardi ukazují tvrdou realitu a vypovídají o věcech, nad nimiž mnozí přivírají oči. Čas se nicméně na sérii podepsal takovým způsobem, že z dnešního pohledu působí především jako komedie. Podobně jako třeba Mandragora Wiktora Grodeckiho měla tvrdě vypovídat o drsné realitě 90. let, ale zpětně ji část publika i tvůrců začala vnímat spíš jako nechtěnou komedii. A nebo The Room — původně vážně míněné drama Tommyho Wiseaua se postupně proměnilo v kultovní „tak špatné, až je to dobré“. Podobný osud dnes potkává i Bastardy. A když si Magnusek uvědomil, že je diváci vnímají spíše jako legraci, rozhodl se nové díly pojmout žánrově jinak.

Pátí Bastardi jsou tak těmi nejkomediálnějšími. V předchozích filmech bylo možné zaznamenat snahu o sociální, místy až politický komentář, to vše nicméně v Gde Majer? mizí. V centru dění navíc tentokrát nestojí ani Tomáš Majer v podání samotného Magnuska. Zápletka se nicméně stále točí kolem něj — pětka přímo navazuje na závěr čtyřky, kdy Majer zmizí a jeho bývalí studenti se ho vydávají hledat. Absolvují road trip, aby našli svého oblíbeného učitele a ideálně zažili řadu „zábavných“ dobrodružství. 

Bastardi: Gde Majer?: FOTOGALERIE

Je až fascinující, když si člověk zpětně uvědomí, kolik známých českých hereckých tváří se v sérii objevilo. S jejím vývojem se však mění i samotné obsazení - i u pátého dílu se rozvíjí nešvar spočívající v účasti celé řady influencerů a různých „tvářiček“ z bulváru. Někdo je youtuber, někdo Miss, jiná pornoherečka, další odsouzený podvodník. O hereckých výkonech se v těchto případech mluvit nedá, naštěstí jde pouze o epizodní role. Obávané napojení na organizaci Clash je tu navíc zhmotněné jen v několika zmínkách a v jedné krátké scéně.

V centru příběhu jsou především Majerovi žáci. Čtyři mladí protagonisté jsou více či méně známé postavy z předchozích dílů, jenže postavit na nich celý film, když doposud fungovali spíš jako vedlejší figury, byl poměrně riskantní krok. A scénář s nimi bohužel neumí moc pracovat. Vizuálně je od sebe rozeznáte snadno, jako postavy však prakticky nefungují. A to ani v momentech, kdy mají naznačovat jakýsi vývoj — působí to křečovitě a nevěrohodně.

Zápletka o hledání Majera slouží v podstatě jen jako záminka pro sérii zastávek, na nichž se odehrávají různé „humorné situace“. Výsledkem je dojem jakéhosi spin-offu Kameňáku, kde zaznívají vtipy, které už jste pravděpodobně někde slyšeli. I ten nejjednodušší gag může fungovat, pokud ho dokáže někdo dobře prodat — hereckým projevem, energií nebo emocí. Když se o to ovšem pokouší tahle parta, výsledek spíš bolí. Čtveřici nezajímavých hrdinů sice alespoň na chvíli doplní Julius Oračko se svou specifickou energií, ale to bohužel není dost. 

Čtyřka Bastardů se před třemi lety pokoušela o melancholický nádech, v pátém díle se naopak neustále něco děje a tradičně naráží na problémy ve zpracování, tempu i gradaci. Když pak přijde rádoby šokující finále, je evidentní, že v této sérii se může stát prakticky cokoliv. Magnusek jako by sám nevěděl, co od téhle série chce. Pokouší se sázet na v tomhle případě nejspíš neexistující nostalgii a nutí diváka fandit postavám, které byly původně záporné. A nepřekvapivě se mu nedaří uplácat z toho jakkoliv funkční celek. 

Gde Majer? pomáhá snad jen to, že začíná drobnou retrospektivou připomínající, že v době uvedení Bastardů 2 bylo ještě hůř. Těžko však věřit, že by se to v této podobě mohlo dále zlepšovat. Magnusek otočil identitu své „dojné krávy“ o 180°, což je jeho plné právo jako autora. Kromě snahy o zpětné přijetí celé série ho k tomu mohl inspirovat i úspěch komedie Na plech. Na rozdíl od Martyho Pohla ale pátým Bastardům nevěříte jejich tvář. A nezáleží na tom, jestli k sérii cítíte upřímné sympatie, nebo ji berete jako guilty pleasure.

Na Bastardech 5 je nejhorší, že postrádají cokoliv, co by šlo nazvat emocemi. Pokud vás tedy nevytrhne aspoň to, že působí o něco méně amatérsky — práce se zvukem je konzistentnější, střih nepůsobí jako úplná fušeřina (stříhal Magnuskův syn). I tak ale zůstává neusazený styl, kolísající vizuál i celková nedotaženost jednotlivých scén. A i přes pokus o zásadní změnu přístupu k celé „sáze“ jde o pořád stejnou šmíru.

Líp už s touhle sérií asi ani nebude.