Bastardi. Česká filmová série založená na pokusu o sociální drama s kriminální zápletkou a rasově motivovanými vtipy na úrovni Kameňáků. Dlouhých 11 let jsme čekali na návrat Tomáše Magnuska v ikonické roli učitele Majera. Ten si od třetího dílu odpykává dlouholetý trest za vraždu tří svých studentů, kteří znásilnili a zavraždili jeho sestru. Díky amnestii prezidenta republiky se ale jeho životní kolotoč ještě jednou otočí a Majer se ocitá na svobodě, kde se ho ujímá kamarád ze základky Ivan (Zdeněk Godla), aby s jeho pomocí znovu otevřel zvláštní školu pro děti se speciálními pedagogickými požadavky. Protože inkluze není dobrá věc, vede k šikaně a ve zvláštní škole se děti naučí víc než na normální škole. Jenže propuštění na svobodu nemusí být pro Majera tou úplně nejlepší věcí, jaká ho v životě potkala. Nejenom kvůli výčitkám svědomí a pochybnostmi o sobě samém, ale i kvůli mafiánovi Dostálovi (Jiří Krampol), který z domova důchodců (!) plánuje vykonat na Majerovi pomstu za smrt vnuka.

Takto začíná čtvrtý díl Magnuskovy sociálně-pedagogické epopeje, která (troufám si říct) představuje velmi zvláštní zjevení tuzemské kinematografie. Jsem totiž hluboce přesvědčený, že někde tam hluboko uvnitř leží skutečná snaha o poctivé filmové řemeslo, jenž má divákům přinést trýznivé sociální drama nastavující zrcadla nepříjemným otázkám soudobé společnosti, jako je zlatá mládež, život nepřizpůsobivých skupin obyvatelstva ve vyloučených lokalitách nebo organizovaný zločin. Jenže to by se autoři nesměli zároveň chtít zavděčit průměrnému divákovi toužícímu se v kině především pobavit. A nemusím být hned příslušník pražské kavárny plivající síru na veškeré projevy poctivé lidové slovesnosti, abych tváří v tvář tomuto podivnému filmovému pokusu Tomáše Magnuska nepovytáhl údivem obočí v němém úžasu.

Je evidentní, že Reparát by chtěl být v rámci rozjeté série něčím víc. Zkusit jiný přístup. Poladit celkové vyznění film. Bohužel se mu to zoufale nedaří, a to navzdory investovaným lidským zdrojům. Co se totiž Magnuskovi nedá upřít, to je schopnost nalákat do svých projektů celou řadu hereckých i dalších osobností. Byť jde většinou o epizodní role, mihne se v Reparátu před kamerou kdekdo, včetně Karlose Vémoly v roli Dostálova hitmana (nebo co to je). Jestli na tohle český divák slyší, tak budiž. V Reparátu si přijde na své, ačkoli za těch 11 let od předchozího dílu stihla řada protagonistů zemřít, jak nás upozorní znepokojivě dlouhý nekrolog před závěrečnými titulky. Na druhou stranu jedinou větší rolí kromě té Magnuskovy je bodrý Rom Ivan s tváří Zdeňka Godly, jehož podání je sice zemitě civilní, ale věčnými vtípky a hláškami míří zcela do jiného žánru, tak půvabně vytěženém v seriálu Most! 

Vše ostatní je redukováno na pouhý komparz, ať už jde o letité matadory českého filmového nebe (Jaroslava Obermaierová, Ota Jirák a další), nebo absolutní neherce z předchozí trilogie. Jejich dialogy strašlivě tahají za uši, stejně jako plejáda politicky nekorektních vtipů o Romech a gadžech. Některé pobaví, ale do sociálního dramatu, jakým chce Reparát zřejmě být, prostě nepatří. Nemůžete v jednom filmu nechat Magnuska plačtivě zpytovat svědomí, že zklamal své žáky a zároveň nechat Zdenka Godlu hláškovat jako v přisprostlé komedii. Tyto dvě polohy jsou pro použití v jednom filmu navzájem nekompatibilní. Nenáročného diváka možná pobaví, ale celkové kvalitě filmu to nepomůže.

Co filmu rovněž zřetelně škodí, je celá ústřední zápletka. Majer má po propuštění z vězení pomoct znovu otevřít zvláštní školu, na níž rozhodně nemá hezké vzpomínky, a kde dostával celé tři díly pěknou čočku. Z nějakého záhadného důvodu musí kvůli tomu obejít všechny své bývalé žáky, kteří mezitím vyrostli a sami si pořídili rodiny s problémovými dětmi. Myšlenka, že na zvláštní škole je sociálně vyloučeným dětem líp a inkluze je cesta do pekla, může být z hlediska tvůrčí svobody ospravedlnitelná. Ale naprosto nesmyslná Majerova odysea už těžko. Nefunkční jsou i vedlejší dějové linky v čele s pomstou mafiánského bosse Dostála, toho času internovaného v domově důchodců. 

Scénář absolutně nerespektuje realitu skutečného světa a předestírá problémy a zápletky bez logiky nezbytné pro jejich realistické vykresleni. Že to přitom jde i v českých filmech dokázal např. loňský BANGER. Reparát je v tomto směru nekriticky naivní (až stupidní) a bez snahy o vykreslení skutečných problémů skutečných lidi. Při sledování toho amatérského hemžení vás časem napadne neodbytná myšlenka, jak by si s tímto tématem poradil zkušený režisér, např. formátu Kena Loache, jenž má s neherci bohaté zkušenosti, a přitom jeho filmy nepřipomínají Bastardy ani vzdálené. Holt někdo umí…

Reparát zcela rezignuje na budování jakéhokoli děje. Místo toho hraje na nostalgickou strunu a předpokládanou touhu diváka zjistit, jak si vedou děcka z Majerovy třídy po 11 letech. Zajímavé to ovšem není vůbec, snad jedině za podmínky, pokud by veškeré jejich osudy byly skutečné. Nicméně pokud má původní trilogie nějaké fanoušky, určitou míru masochistického uspokojeni jim Reparát v tomto směru asi přinese. Těch víc jak deset let se nijak pozitivně neprojevilo ani na hereckých schopnostech angažovaných neherců, což platí i pro samotného Magnuska. Přitom i s jeho omezeným hereckým repertoárem se při troše snahy dá uspokojivé pracovat, jak ukázal třeba Shoky & Morthy: Poslední velká akce. Bohužel v Reparátu se nepotkal ani se svou rolí, ani se scénářem a jeho herecký projev tak skončil v rozpacích.

Přehrajte si trailer Přiznám se, že při sledovaní Reparátu mě napadla vtíravá otázka, jak takovéto nepodařené filmy vůbec mohou vzniknout. Je snad Tomáš Magnusek Edem Woodem českého filmu? Pokud ne, tak za Bastardy aspiruje minimálně na pomyslnou cenu Tommyho Wiseaua jak za režii, tak herecký výkon. A pokud jsem finále filmu pochopil správně a čekají nás Bastardi 5, budu doufat, že se v mezidobí stane zázrak a příště to bude alespoň trochu fungovat. Jinak velký špatný.