Těžko uvěřit, že prvnímu Cloverfieldu je letos deset let. I přes skromnou produkci dodnes zůstává asi nejlepším found-footage snímkem a především důkazem toho, že dobré vyprávění zvládne trumfnout jakoukoliv formu. Produkující JJ Abrams tenkrát všechny touhle promyšlenou peckou překvapil a tyhle guerillové marketingové kampaně jako by celý koncept Cloverfieldu provázely dodnes, protože i Ulice Cloverfield 10 přišla nečekána a nezvána, se zajímavou premisou, skvělým obsazením, ale hlavně první ukázkou pouhých pár týdnů před premiérou. A jaká to byla pecka, ačkoliv se divák neubránil dojmu, že je prima film na vesmír Cloverfieldu našroubovaný tak trochu na poslední chvíli. Tuhle tradici ostatně drží i nejnovější Cloverfield Paradox. Nejen že jsme se o jeho existenci dozvěděli pouhých pár hodin před premiérou (!!!), původně se totiž jednalo o projekt, který neměl s Cloverfieldem nic společného.

The Cloverfield Paradox: FOTOGALERIE

Šlo totiž o sci-fi The God Particle, jež vyvíjel několik let Paramount. Vyprávěl o skupince vědců na ISS, která se pokouší najít božskou částici. V podstatě jde o divočejší variaci na hledání Higgsova bosonu, o němž se mluvilo jako o božské částici, jejíž nález by klidně mohl protrhnout samotné předivo vesmíru. Paramount sehnal solidní obsazení a v podstatě oddřel celou preprodukční část, aby se pak leknul eskalujícího rozpočtu a uložil v podstatě natočený snímek k ledu. Pak ale přišel JJ Abrams a navrhnul, že by se dala zápletka trochu pošéfovat a předělat tak, aby pasovala do vnitřního vesmíru Cloverfieldu. To ovšem vyžadovalo dotáčky, a také další peníze na postprodukci. A právě tady se objevuje v našem pohnutém příběhu Netflix, kterému se zjevně zamlouvalo, že může “lacino” pořídit hotový film se solidním obsazením. A tak slovo dalo slovo…

I díky téhle zákulisní transakci se třetí Cloverfield objevuje tak náhle, skoro jako by na nic netušící diváky vyskočil z dortu. Snaží se tvářit trochu jako Sunshine, nízkorozpočtový thriller o pestré směsici vědců, jež má zachránit chřadnoucí planetu. Té se nedostává energie a výpadky elektřiny jsou tak velké, že dostávají na lopatky celé státy. Vědci už se ve vesmíru dva roky snaží nakopnout urychlovač částic, aby uvedli do chodu perpetuum mobile - reakci, která bude dávat triliony voltů za sekundu a nakrmí tak spotřebiče celé planety. Máme tu okatou Gugu Mbatha-Raw, od které je opravdu těžké odtrhnout oči, Daniela Brühla, Chrise O’Dowda, Zhang Ziyi, Elizabeth Debicki nebo Davida Oyelowo - jinými slovy přehlídku povědomých, laciných, ale velmi dobrých herců. I proto Cloverfield Paradox dobře funguje ve první polovině, kdy se “něco” stane a herci mají za úkol několikrát překvapeně zírat směrem do kamery a připravovat diváka na velká odhalení. Ano, je tu pár okamžiků, jež provětrají husinu, ale snímek se velmi rychle zvrtne do klasického vesmírného survivalu, v němž postavy na vesmírné stanici vždy běhají po schodech nahoru k uzamčeným přetlakovým dveřím. 

Odpustím si spoilery, ale i nezkušený divák velmi rychle pochopí, co se vlastně stalo, takže sledovat partu študovancých vědců, jak jim to dochází o třicet minut a tři mrtvoly později, je skutečně útrpné. Zřejmě i rok 2018 bude rokem hloupých filmových vědců, co naděláme. Především se ale začnou hroutit motivace postav, z nichž některé se chovají jako by přišly z jiné zápletky nebo z jiného filmu. Je to vždy jen záminkou k efektní smrti, nebo přesunu figury na místo, kde ji tvůrci zrovna potřebují mít, ale… nedává to absolutně smysl ani ve chvíli, kdy se dozvíte, proč je najednou všechno vzhůru nohama. To bohužel navzdory snaživým hercům odsuzuje Cloverfield Paradox do kategorie zaměnitelného sci-fi béčka. 

Poslední ránu z milosti dává snímku jeho propojení s Cloverfieldem. Zatímco scény na vesmírné stanici vypadají koherentně (mluvím teď o vizuálu, nikoliv o ději), veškeré scény ze Země působí jako přílepek a v druhé půlce filmu jsou “navíc” i dramaturgicky. Bez nich by se ale nepovedlo připojit ten zpropadený vagon jménem Cloverfield, jehož pouhá přítomnost prokazuje filmu medvědí službu. Kdyby se totiž dál jmenoval God Particle a měl trochu smysluplnější konec, povzdechli bychom si nad ním jako nad generickým sci-fi béčkem. Takhle ho navíc bude řada recenzentů rozebírat kvůli pochybné spojitosti s předchozími dvěma filmy a o to víc mlátit po zádech, když konečně pochopí, že ono spojení vzniklo v hlavách marketingu a nikoliv scenáristů. 

Přehrajte si trailer Je to škoda, protože Ulice Cloverfield 10 měla tenhle zvrat připravený o dost pečlivěji. A taky dokázala vytěžit maximum z komorního prostoru a herců. A uměla překvapit i zamotat hlavu. Jinými slovy to byla úplně jiná váhová kategorie, úplně jiná liga. Je škoda, že Abrams odkaz Cloverfieldu takhle bláhově ředí, ale holt jak se říká v Hollywoodu: Show Must Go On.