V uplynulých dekádách nám filmoví tvůrci představili celou plejádu ikonických povalečů, kteří s nějakým tím promile v krvi proplouvají vlastními mikroskopickými světy plnými nejbizarnějších postav a situací, aby čelili svým démonům a pobavili diváky, nebo naopak šokovali či nastavili zrcadlo společnosti. Nejosobitějším ztvárněním takovéhoto druhu hrdiny se zcela nepochybně stal Jeff Bridges a jeho Big Lebowski, kterého bratři Coenové vykreslili tak dokonale, že vstoupil do popkultury jako naprostý předobraz člověka, který má všechno na háku - důkazem toho budiž třeba i přímý odkaz na tento dnes již kultovní snímek v Avengers: Endgame.

Ale přirovnávat The Beach Bum k Big Lebowskimu by zřejmě nebylo fér, protože rozhodně nejde o bizarní zhulenou komedii - přinejmenším nikoli ve vlastním slova smyslu. Nejlépe uděláte, když na film vyrazíte, aniž byste viděli trailer, protože i ten je značným způsobem zavádějící. Například v tom, že navozuje dojem přítomnosti nějakého konkrétního děje, který posouvá film společně s divákovou zvědavostí kupředu. Nic takového tady ale nenaleznete. Náznak určitého příběhu zde pochopitelně je, slouží však pouze k dotváření filmové fresky, v jejímž středu stojí Matthew McConaughey a jeho věčně sjetý postmoderní básník Moondog. Tomu rozhodně nelze upřít usilovnou snahu (či spíše naprostou přirozenost) při detailním vykreslení hlavního hrdiny jako bezelstného bohéma, jehož vnímání světa je stejným dílem nekonformní i sebestředné. Největší potíž ovšem spočívá v tom, že navzdory věčnému rauši a potměšilému smíchu je hlavní hrdina nesympatické sjeté individuum, které svou výstředností a chováním sympatie spíše odrazuje než získá – o uvěřitelnosti básnické geniality někoho takového ani nemluvě.

Je těžké soudit, co takto pojatou ústřední postavou chtěl režírující Harmony Korine (Kids, Gummo, Spring Breakers) říct – možná jde o jeho osobitou zpověď, v níž s použitím kontroverze upozorňuje na zásadní nedostatky konzumního způsobu života a nabízí alternativy, které však nejsou pro každého a v žádném případě nejsou bez následků. Celá jeho předchozí tvorba je ostatně opřena o lehce surreálné situace dovedené ad absurdum a nejinak je tomu i v The Beach Bum. Cesta Matthewa McConaugheyho napříč omamným prosluněným jihem USA je lemována až groteskními postavami, jejichž strohá epizodická povaha ještě více vytahuje do popředí Moondoga a nechává ho plynout časem s bezelstností hrdinů němého filmu. Což je mnohdy škoda, protože Korine obsadil do jednotlivých rolí známé tváře z ranku Snoop Dogga, Isly Fisher, Zaca Efrona nebo Jonaha Hilla. Ovšem ani jejich vesměs pitoreskní postavy nejsou prvoplánově sympatické – spíše naopak, jako kdyby chtěl Korine nechat na divákovi, jak s nimi při pomyslném hodnocení naloží.

Přehrajte si trailer Ostatně nejinak tomu bude i při celkovém hodnocení filmu, protože každý v něm uvidí něco jiného - ať už to je promarněný komediální potenciál, povrchnost zvolené tématiky či naopak věrné zobrazení pocitů každého rebela, který se po večerech bouří proti společnosti tím, že do sebe kopne několik drinků a před barem si ubalí špeka. "Řadový" divák by možná ocenil větší než malé množství komediálnosti celého snímku, který i přes zcela abnormální situace postrádá výraznější humor, ale tím by se z filmu stalo něco, čím zřejmě být neměl. Vyslechněte si tedy Moondogovu poezii a sami posuďte, nakolik se tentokrát Harmony Korine trefil do vašeho gusta. A když už nic jiného, alespoň uvidíte Matthew McConaugheyho v tangách!