Režisér, jenž si říká McG, rozhodně není garantem kvality. Natočil Charlieho andílky, čtvrtého Terminátora, ale jeho poslední filmy jsou nepříliš povedená akční romance Tohle je válka!, v níž projebal skvělé obsazení v čele s Chrisem Pinem a Tomem Hardym, a generický akčňák s Kevinem Costnerem 3 dny na zabití. Doby, kdy patřil mezi velké filmařské osobnosti, jsou zkrátka pryč a on se musel vrátit zpátky k malým projektům. A možná je to dobře. Nebudu tvrdit, že The Babysitter mu nějak zásadně restartuje kariéru nebo že začnu vyhlížet s nadšením jeho další projekt, rozhodně jde však o film, který naznačuje, že pořád ještě má co nabídnout.

The Babysitter: FOTOGALERIE

Pro McGho jde oficiálně o první horor, i když ve skutečnosti s tímhle žánrem má zkušeností dost, je totiž jedním z producentů seriálu Lovci duchů, jenž letos přichází se svou už třináctou sezónou. Kdo ale Lovce duchů zná, ten ví, že i přes pár vyloženě hororových epizod je to vlastně docela krotká zábava, které nechybí nadhled. A přesně tohle platí i pro The Babysitter. Film se točí okolo mladého Cola, jenž je ukázkový loser. Bojí se úplně všeho, nemá moc kámošů, šikanuje ho soused a jako jediný ze třídy má pořád ještě chůvu. To poslední mu však nevadí, protože Bee vypadá jako ségra Margot Robbie, je cool, s Colem jsou kámoši a nejspíš vás moc nepřekvapí, že ji tajně miluje. Na naléhání kamarádky se ale rozhodne tenhle večer nespat a zjistit, co Bee dělá, když si myslí, že chrní. A to, co zjistí, ho trochu rozhodí. Sexy blondýna totiž šéfuje malému kultu a ten teď zatoužil po Coleově krvi. Začíná boj o život, ve kterém se ukáže, že obrýlený srágora může být sakra nebezpečný, když mu jde o krk.

Ačkoliv by z téhle zápletky šlo vytvořit klasickou hororovu podívanou, McG nezapře, že jeho specializací jsou akční filmy, a tak se nakonec ani nepokouší diváky moc děsit. Jeho The Babysitter je místo toho zábavná jízda, kde se na lekačky spoléhá jen minimálně a místo toho se tu sází na úsměvné násilí (krví se fakt nešetří), bizarní zvraty a sympaticky trhlé postavy. Žánrově se film ovšem do komedie nikdy úplně nepřepne. Když už, tak je spíš černohumorně úsměvný a především si umí utahovat sám ze sebe. McG si pochopil, že točí víceméně koninu, ale snaží se to dělat zábavně. Namísto okoukaného schovávání se ve tmě a následného „baf“ tu dostaneme efektní zpomalovačky, parodování klišé a v každé scéně očividný nadhled. Podobně, jako třeba před pár lety v Zombielandu, kdy nejspíš všichni na place i v kině tušili, že točí spíš zábavnou volovinu než film, který by měl někdo brát vážně.

Na rozdíl od Zombielandu tady však není prostor pro nějaký zásadnější vývoj postav, děj se odehrává během jediného večera, ale přesto jsou hrdinové možná tím nejzajímavějším, co The Babysitter nabízí. Judah Lewis předvádí ukázkovou proměnu z připosránka do hrdiny, jenž se nebojí upálit někoho, kdo mu jde po krku a hlavní záporačka Samara Weaving umí být neskutečně sexy, děsivá i hrozně sympatická. Cola má totiž fakt ráda a tak trošku ji štve, že se situace vyvrbila tak, jak se vyvrbila. A ve všech těhle polohách zvládá být přesvědčivá. V tomhle žánru se na herectví a zajímavé postavy občas dost kašle. Je fajn, když to někdy funguje tak, jak má.

McG nenatočil zásadní film. The Babysitter má svoje mouchy, ať už předvídatelný děj nebo jistou repetitivnost co se týče střetů se záporáky, ale celkově to šlape. Pro někoho může být možná problém fakt, že film nikdy nezačne vyloženě děsit ani vyloženě rozesmávat, ovšem tvůrci se o tohle snad ani nesnažili. Spíš než horor nebo komedii prostě natočili zábavnou podívanou, která se netají svou jednoduchostí, je na ni však zároveň docela i hrdá. McG má navíc pořád dost nápadů na to, aby člověka na hodinu a půl bez problémů bavil, pokud se naladí na jeho vlnu a Samara Weaving je v hlavní roli fakt hodně fajn. A slova „hodně fajn“ vystihují The Babysitter celkově. Není to žádné zásadní dílo, i proto nechci jít s hodnocením výš, ale fakt jsem se u toho tu hodinu a půl příjemně bavil. A víc film snad ani nabídnout nechtěl.