Sedm let je sakra dlouhá doba. Zvlášť pro herce, jenž se díky svým rolím stal doslova kultovním. Kurt Russell si dal delší hereckou pauzu a když nepočítáme sportovní drama Poslední gól, které skoro nikdo neviděl, naposledy se objevil u Quentina Tarantina v jeho propadáku Grindhouse: Auto zabiják. Odmítl i několik nabídek na účast v The Expendables, teď je ale zpátky. Bez velkých fanfár a ve filmu, který byste mohli snadno minout. A byla by to škoda.

Zlodějská komedie The Art of the Steal se sice s největší pravděpodobností mezi žánrovou klasiku nezařadí, ale jako nenáročná zábava na hodinu a půl funguje absolutně bezproblémově. Prakticky neznámý režisér Jonathan Sobol evidentně neměl k dispozici moc peněz, naštěstí pochopil, že když nemůže bojovat velkolepostí a vizuálem (i když pár efektních nápadů má), musí se spolehnout na scénář a postavy. Příběh není zrovna originální a i těch pár zvratů se dá odhadnout dopředu, ale tvůrci vědí, jak fungují žánrová klišé, umí s nimi pracovat a dávkovat je přesně v takové podobě, aby si divák nestěžoval a užíval si je.

Důležitější však je, že všechny ty věci, které už jsme ve zlodějských filmech mnohokrát viděli, provádí parta sakra sympatických hrdinů. Ani tady se Sobol nepokouší experimentovat a máme tu bandu, jejíž členové by se dali charakterizovat jedním slovem (kaskadér, padělatel, veterán, svině, nováček …), ale dialogy a vzájemné popichování z výsledku dělají neskutečně pohodovou podívanou. Russell si návrat před kamery užívá, Jay Baruchel svého otravného mimoně dotahuje k dokonalosti a Terence Stamp hláškuje pokaždé, když se objeví před kamerou. Trávit čas s těmihle zlodějíčky je jednoduše radost.  

Je sice pravda, že Dannyho parťáci by se jim vysmáli, protože tahle kanadská sebranka má blíž spíš k vidlákům, kteří uspějí díky tvrdohlavosti a odvaze než inteligenci a dokonalé přípravě, ale právě v jejich bezprostřednosti tkví jejich největší síla. Kdo si chce mermomocí sednout s papírem a odškrtávat si chyby (nudný vizuál, klišé, ne moc napětí), tak bude mít co dělat. The Art of the Steal evidentně nemělo ambice být dalším Podrazem. Je to druhořadá zlodějina. Ovšem hrdá, upřímná a přiznaná. Což může být někdy mnohem lepší, než kdyby se tvářila jako adept na titul „instant classic“ a byla zábavná asi jako vaření s Láďou Hruškou.