Vítejte ve světě, kde se zaléhá na matrace poněkud jinak, než mají ve zvyku mafiáni v Kmotrovi. Tatami je totiž speciální matrace, na níž zápasy v judo probíhají. Podle tohoto vymezení tedy nese název i samotný film, jelikož se hrdince tento čtverec stane bojištěm nejen ve sportovním smyslu. 

Tatami je režijní spolupráce Zar Amir Ebrahimi, íránské herečky a držitelky ceny pro nejlepší herečku v Cannes za výkon ve snímku Svatý pavouk, a izraelského režiséra Guye Nattiva. Zar, která musela kvůli mravnostnímu skandálu před mnoha lety Írán opustit, ztvárňuje stěžejní vedlejší postavu trenérky Maryam. Měla však tak cenný vhled do způsobu, jakým íránský režim provádí nátlak na svých občanech a jaké metody represe užívá, že ji Guy pozval do role spolurežisérky.

Dostalo se tak na mimořádně nezvyklou spolupráci Izraele s Íránem. A tato vazba se objeví i v samotném filmu, jenž vypráví o íránské judistce Leile, která se právě nachází v hlavním městě Gruzie Tbilisi, kde se koná mistrovství světa v judu. 

Pro Leilu se den stane zkouškou nečekaných otřesů. Nejdříve přijde jeden sportovní, když se ukáže, že o tři sta gramů převyšuje maximální váhu své kategorie, tedy šedesát kilogramů. (Což dává vzpomenout i na incident z poslední olympiády, kdy byla jedna z finalistek diskvalifikována přesně z tohoto důvodu.) Následuje úprk do tělocvičny a zběsilá dvacetiminutovka, během níž přebytečné zlomky kilogramu spálí.

Tehdy však ještě neví, že ji čekají horší šoky, takové, které se sportem nemají nic společného.

Jelikož se nachází ve skvělé formě, turnajem postupuje sebevědomě. Její náladu ovšem nesdílí íránský svaz ani nejvyšší vůdce, kteří se obávájí, že by se Leila mohla ve finále střetnout s izraelskou soupeřkou (která je shodou okolností její kamarádka, čímž zrcadlí vztah mezi režijní dvojicí). 

Představitelé režimu jsou natolik zděšeni představou, že by v hypotetickém  finálovém klání mohla reprezentantka Íránu prohrát s nenáviděným rivalem Izraelem, a národ tak zostudit, že ji nutí k preventivnímu odstoupení. Když odmítne, výhružky se stupňují a vedou až k ohrožení její rodiny v Teheránu. Vytrvá Leila na svém a bude dále soutěžit, nebo se vzdá?

Film prezentuje hrdinku, s níž je snadné se ztotožnit. Stojí si za svým svéhlavě a bojuje za svou věc principy a integritou. Leila se vlastně nachází až v existenciálním momentu – vzdát se a zachránit unesené rodiče, nebo vytrvat ve své pravdě. Obě volby jsou pochopitelné, což posiluje nosnost dilematu. Íránská herečka Arienne Mandi propůjčuje své hrdince neústupnost i fyzikalitu, nespoutanost i zoufalství. 

Černobílý snímek těží z využití principu jednoty místa, času a dějě. Celý film se až na několik pasáží odehrává v gruzínské aréně. Jednotlivé zápasy jsou nasnímány velmi dynamicky, mají své specifikum a i díky dvojici anglických sportovních komentátorů se v pravidlech juda divák rychle zorientuje. A právě skutečnost, že v podstatě nevyjdeme arény, přispívá k intenzivnímu, klaustrofobnímu pocitu stihomamu. 

Tatami zobrazuje problémy vždy naléhavé, ale hrozba íránsko-izraelského střetnutí visící nad celým turnajovým pavoukem i současným světem z něj v těchto dnech dělá film zvlášť aktuální.