Kdybych napsal, že Tata Bojs jsou hravou kapelou, riskoval bych, že frontman kapely Milan Cais bude žádat satisfakci. O dokumentu Marka Najbrta (Protektor, Prezident Blaník) to ovšem napsat můžu, resp. musím. To proto, abyste nebyli zaskočeni tím, co uvidíte. Jak už svou hravější formou napovídá i samotný název, tata_bojs.doc jsou totiž něčím trochu víc než jen hezky sestříhaným dokumentem o jedené hudební skupině z Hanspaulky. Tedy alespoň takovým dokumentem být chtěli, když k sobě pustili avantgardní divadelní spolek Vosto5 (Vlastníci, Slzy ošlehaných mužů). Právě díky nim je portrét pestrobarevné hudební dráhy této výjimečné kapely tak zajímavý. Ačkoli se nakonec neubráníte dojmu, že původní ambice mířily mnohem výš.

Není pochyb o tom, že Milan Cais a Mardoša jsou sympaťáci. A sledovat je na plátně je radost. Bez ohledu na přibývající křížky z nich čiší energie a nezkrotné umělecké odhodlání. Dokument začíná pomyslnou cestou do pravěku, která nás zavede až do sedmdesátých let, kdy se tihle dva šoumeni potkali v mateřské školce.

Díky bohaté fotodokumentaci jejich rodin a pak i samotného Mardoši se mohl Najbrt opřít o bohaté zdroje, včetně dobových analogových videonahrávek. Jejich prostřednictvím máte možnost ochutnat první nesmělé hudební začátky i následný umělecký rozjezd, většinou spojený s příchodem nebo odchodem některého z dalších členů skupiny (Marek Padevět, Marek Doubrava, Dušan Neuwerth, Jiří Hradil a další).

tatabojs.doc: FOTOGALERIE

Tata Bojs ovšem není jenom hudební skupina. Je to parta talentovaných lidí, pro které je forma stejně důležitá jako obsah. Dneska samozřejmě platí, že každá skupina nebo zpěvák/zpěvačka mají svou hudbu spojenou s pečlivě vysoustruženým multimediálním obrazem. Rammstein, Taylor Swift, Kabáti, Škwor... ukažte si na jakoukoli kapelu většího než regionálního významu a dostanete jak hudební, tak grafickou stránku jejich tvorby.

Tata Bojs ovšem nikdy nebyli skupinou rádiových hitů, kde by se o image starali producenti a týmy PR specialistů. Jejich postupná cesta z Hanspaulky do O2 Universa je lemovaná tisíci nejrůznějších nápadů, jak namíchat hubu s dalšími uměleckými směry, zejména těmi výtvarnými.

Milan Cais totiž vtiskl skupině svébytnou audiovizuální podobu, kde každé album bylo propojeno s jiným hudebním i vizuálním stylem (Ladovo album, Futuretro). Na druhé straně Mardoša doplnil k hudební a grafické složce také literární stránku kapely (kniha Nanobook doprovázející vydání desky Nanoalbum) a máte orientační představu, co všechno znamená Tata Bojs.

Písně, videoklipy, alba, koncertní pódium, kostýmy… tomu všemu propůjčili svůj neopakovatelný náboj a film neopomene jedinou příležitost, jak vás na to upozornit. A třeba vás i překvapit. Troufám si přitom tvrdit, že u Tata Bojs víc než u kohokoli jiného záleží na tom, kolik toho o nich víte. Protože čím míň toho je, tím víc na vás bude dokument působit.

Nicméně bez ohledu na záplavu faktů a zajímavostí by tata_bojs.doc zůstal běžným dokumentárním filmem se svižným střihem, byť servírovaným v zajímavě zpracované koláži. Najbrt ovšem musel alespoň zpočátku uvažovat v širších souvislostech, jak dokazuje angažování členů divadelního spolku Vosto5. Ti měli do vyprávění o kapele vnést další dimenzi, jakýsi „film o filmu“, nebo spíš divadelní hru o nálezu pozůstatků kapely kdesi v budoucnosti. Něco takového Vosto5 rozhodně umí a byli v tomto směru zdaleka nejlepší možnou volbou.

Jak ovšem v samotném dokumentu zazní, tato vize se nepodařila dotáhnout do konce. Z jakého důvodu, to se můžeme jenom domnívat. Buď se v průběhu natáčení ukázalo, že to nefunguje, nebo se tvůrci báli, aby umělecká stránka výsledného díla nezastínila pomyslný pomník, který dokument kapele po zásluze buduje.

Přehrajte si trailer tata_bojs.doc tak zůstali napůl cesty mezi klasickým oslavným snímkem a něčím mnohem ambicióznějším, jako byli svého času Mňága – Happy End nebo Rok ďábla (scénář a režie Petr Zelenka). S mírnou provinilostí si dovolím vyjádřit názor, že pro natočení obyčejného dokumentu nebyl nijak zvlášť pádný důvod, byť nechci snižovat poutavost životních příběhů této rozjařilé sestavičky.

Naopak pro natočení skvostné mystifikační fabulace s využitím nezměrného potenciálu Tata Bojs a Vosto5 tady rozhodně prostor byl a Najbrt k němu nakročeno měl. Bohužel se tuto vizi nepodařilo zrealizovat, byť z ní pořád zbylo dost na to, aby se tím dokument oživil notnou dávkou (ehm) hravosti, tolik typickou pro obě zmíněná umělecká tělesa.