Iniciace do skupinky hlavních postav Tarotu probíhá v lese, okolo táboráku plápolajícího před starodávným sídlem, které si na noc pronajala skupina vysokoškolských přátel. Jak tomu u podobných zábav bývá, alkohol zmizí nepozorovaně jako duch, a tak se mládež vydá na lov skrytých zásob pronajímatele této ponuré usedlosti. Přirozeně objeví tajemný uzamčený sklep, jehož dveře je ohleduplně vybízí, aby nevstupovali. Jenže žízeň je žízeň.

Za dveřmi se rozkládá místnost s všemožnými kusy starožitností a okultních pomůcek včetně tarotových karet. A přestože věštit z tarotových karet někoho jiného přináší smůlu, jak upozorňuje hlavní hrdinka Haley (Harriet Slater), která je zběhlá v astrologii a pro níž zvěrokruh představuje komfortní zónu, všichni se rozhodnou s větším či menším nadšením rozhodnou vyslechnout si, co je čeká a nemine. Mezi ty výraznější z přátel patří Page (Avantika z nových Mean Girls) a Paxton (Jacob Batalon aneb Ned Leeds z Hollandových Spider-Manů).

Přátelé samozřejmě berou výklad se značnou skepsí a jen jako povyražení, věštění pak slouží jako rychlá představovačka charakteristik každého z nich, naneštěstí se s nimi během filmu nijak výrazněji nepracuje a osobnost každého z nich není o nic širší než papír karty. Postavy jsou vesměs zaměnitelné, podobně jako jsou pro horoskop zaměnitelní nositelé jednoho a téhož znamení. A mluví spolu tak, jak si asi lidé středního věku představují, že mladí lidé mluví.

 

Karty, které Haley vykládá, jsou na první pohled staré a nevěstí pro přátele nic dobrého. Každému z nich skončí ve středu kruhu zlověstná karta, ať už čarodějnice, blázen, mág, ďábel či smrt samotná, vedoucí k jejich prokletí. A film pak s tímto rozdáním karet bude více či méně originálně pracovat.

Tarot je chvílemi strašidelný, ale limituje ho mladistvý rating PG-13 (ačkoliv se z něj pokouší vymačkat maximum), kvůli němuž jako kdyby sám přesně nevěděl, co si může dovolit. Dalším důvodem rozklíženosti je patrně to, že se jedná o režijní prvotinu Spensera Cohena a Anny Halberg, autorů mysteriózního podcastu Classified. Ti adaptují devadesátkový young adult román s výborným názvem Horrorscope Nicholase Adamse o vrahovi, který si své oběti vybírá na základě jejich znamení. Film samotný připomíná horor Ouija a sérii Nezvratný osud. 

Chválím svícení a hmotně působící lokace, se CGI se šetří a mnoho efektů zastanou loutky a prvky jako mlha, závoje či světlo svíček. Setkání s vlastním údělem je ve finání třetině poměrně promyšlené a postava blázna regulérně děsuplná. Přesto se film ve velkém opírá o klasické pomůcky nesebevědomých hororů, jako jsou laciné lekačky, temné uličky a všudypřítomné chrčení. Postavy se navíc nepohybují v uvěřitelném prostředí, kromě ústřední skupinky stěží potkáme kohokoliv jiného, policie extrémně podezřelou situaci neřeší, fikční svět působí prázdný. 

Film chce výpravou i flashbacky evokovat starodávnou atmosféru, ale jeho historické povědomí je tak omezené, že vytvoří starobylé tarotové karty z Uherska 18. století, ale nadepíše je anglicky. Na okultismu by se pochopitelně dal vybudovat po všech stránkách působivější snímek, ale Tarot, navzdory fatalismu hlavní hrdinky, nezanechá na divákovi žádné fatální stopy.