Ohranou písničku o tom, kam se ubírá český trailer a na jaké laťce jsou zakotveny jeho koncepční kvality, už dneska rozebírat nebudeme. Karin Babinská se nám na trailer night k tomuto tématu vyzpovídala dosytosti a jen potvrdila to, co všichni asi tušíme – není snaha, nejsou prostředky. Prostředky chápeme, snahu ne. Snad právě proto trailer k novému filmu Alice Nellis vítáme s otevřenou náručí jako pokus o vymanění se z područí křečovitosti a snahy napálit na co nejmenší prostor co nejvíce hlášek (což se u nás považuje za „dobrý trailer“). Nebylo by však spravedlivé tvrdit, že se to povedlo stoprocentně - výše jmenovaný neduh nepříjemně sužuje minimálně úvodní vteřiny a ani potenciálně zajímavý (ve výsledku ale spíše rušivý) chraplák Jiřího Bartošky s moudry pod patrem nedokáže odlepit Tajnosti od rutinních výjevů viditelných u zbytku české kinematografie. O to lépe pak kontrastuje zbytek... Dobře zvolená hudba, první zpomalený záběr a kamerový průlet nad Prahou vrhají Tajnosti do umělečtější sféry a bloku, který v mezerách bez dalších průvodních komentářů funguje na výbornou. A i když se Bartoška vzápětí vrátí chrlit další části příběhu, voice-over už v hudebním podkresu rázem nezní tak otravně. Přemýšlivé obrazy dominují nad smrští neuchopitelných hlášek a dodávají traileru blyštivější punc, který se naštěstí nestihne okoukat dřív, než Tajnosti po dvou minutách dorazí do cíle.