Filmové návraty po dvaceti letech obvykle dopadnou všelijak. I když jsou u toho původní tvůrci i herecké obsazení. Je jasné, že když chce někdo dělat sequel k takhle starému filmu, bývá už originál považován za klasiku a pokus navázat na něj vždycky bude působit trošku jako zbytečnost a snaha přiživit se. A jen málokdy se naplní očekávání fandů, kteří vyhlížejí pokračování, jež zvládne držet kvalitativně krok s jedničkou. O druhém Trainspottingu se mluvilo spoustu let, ovšem čas na něj přišel až letos. V době, kdy má Danny Boyle Oscara a žádný ze čtyř herců si nemůže stěžovat na to, že by měl nějak blbě rozjetou kariéru. Takže kvůli prachům a staré slávě asi netočili a můžeme se možná trochu naivně domnívat, že T2 Trainspotting 2 vznikl čistě pro radost. Veselé to ale moc není. 

T2 Trainspotting: FOTOGALERIE

A právě s tímhle faktem tvůrci pracují. Renton se po dvaceti letech vrací zpátky do Skotska. Věkem se blíží spíš padesátce než čtyřicítce, má za sebou srdeční příhodu a nevydařený vztah a před sebou dost nejistou budoucnost, na kterou se zrovna netěší. Domů míří především kvůli tomu, aby vyrovnal staré dluhy a zkusil oživit kamarádství z mládí. I kdyby kvůli tomu měl párkrát dostat po držce. V Edinburghu zjišťuje, že Sick Boy se sjíždí koksem a pokouší se uživit jako nepříliš úspěšný vyděrač a Spud se i přes snahu stát se slušným člověkem pořád nedovedl odrazit ode dna. A Begbie? Ten sedí. I když dělá všechno pro to, aby to nebylo na dlouho. Čtyři staří hrdinové jsou zkrátka zpátky, jen jim je víc let a jediné, co jim zůstalo, jsou vzpomínky na mládí a minulost a nejisté zítřky. A jen malá naděje, že bude líp. 

Celý druhý Trainspotting hodně spoléhá na nostalgii, ale pokud na něj půjdete s očekáváním příjemné podívané, která vám připomene, jak tahle banda řádila zamlada ve Skotsku, sjížděla se drogami a bylo jim všem fajn, tak vás asi čeká lehký šok. Renton, Spud a Sick Boy jsou staří a odkecaní. A vědí to. V hlavě mají jen vzpomínky na lepší časy, starou zášť a malou naději, že se z toho možná ještě zvládnou dostat, povede se jim přijít malým trikem k penězům a zase začnou žít naplno. A nekouká se na to hezky, což tvůrci vědí a evidentně šlo i o jejich záměr. Máte rádi Trainspotting? Baví vás klasický soundtrack, agresivní režie, divoké nápady a hrdinové plní života? Chcete nášup? Ani nápad. Tady vás čeká deprese. Smutný příběh o lidech, jimž konečně dochází, že je konec. A lepší už to asi nebude. 

Vedle vyřízených hrdinů utápějících se v melancholii tu je ovšem ještě pořád Danny Boyle, který sice vypráví možná trošku jiný příběh, než byste čekali, ale rozhodně nehodil za hlavu svůj nezaměnitelný styl. I když se po plátně procházejí životem unavení fotříci, stále jde o audiovizuální lahůdku. Boyle odkazuje na svůj starý film tím že variuje známé scény nebo hudební motivy. I v roce 2017 si umí vyhrát s barvami, používat chytré střihy a dávat scénám takové tempo, že by mu to záviděli i dvacetiletí klipaři. Na pohled a na poslech je to prostě většinu času starý dobrý Trainspotting. Jen občas zpomalí a připomene, že časy se změnily. A ne k lepšímu. 

Přehrajte si trailer To ale neznamená, že tu nedojde i na vtipné momenty. Renton, Sick Boy a Spud jsou sice starší, pořád v nich ovšem zůstala trocha toho punkáčství a sígrovství. Na druhou stranu právě momenty, kdy začnou řádit jako v devadesátkách, jim pak o to bolestněji připomenou realitu. A to by se dalo říct o celém filmu. T2 Trainspotting 2 sází na nostalgii, která vám dovolí zavzpomínat na doby, kdy to v Edinburghu žilo a tyhle stárnoucí fetky byly u všeho podstatného. Zároveň je to ale i trošku smutná podívaná potvrzující, že minulost je sice pěkná věc, někdy však umí člověka i pořádně ošklivě kopnout mezi nohy a že vracet se do ní za každou cenu možná není dobrý nápad. Schovat se v ní před budoucností totiž nejde. Jednoduše připravte se na to, že tenhle Trainspotting je mnohem víc hořký a smutný. A paradoxně dává mnohem větší smysl než sequel, jaký jste si možná vysnili a chtěli vidět.