Celovečerní prvotina německé režisérky Nory Fingscheidt už stačila poděsit diváky v Karlových Varech, nyní se představí nejen v rámci festivalu Be2Can, ale i v běžné distribuci. Jedná se totiž o německého vyslance do oscarových bojů a, jak se dalo očekávat, naši západní sousedi si za oceán nedovolili poslat žádný brak. Narušitel systému je nekompromisním dramatem, jemuž se velmi povedeně daří mísit realismus s poetikou.

Dnes jedenáctiletá Helena Zengel, momentálně natáčející s Tomem Hanksem novinku Paula Greengrasse (!), exceluje v hlavní roli dívky jménem Benni, která prostě nezapadá do systému. Naplňuje hned několik kritérií pro diagnostiku psychických onemocnění a ani propracovaná německá struktura sociálních služeb si s ní neví rady. Putuje po dětských domovech a nápravných zařízeních, jelikož si s ní matka ani sociální pracovníci nevědí rady. Dokáže se najít někdo, kdo by její záchvaty vzteku zvládal? A jaké jsou vůbec její životní vyhlídky?

Nora Fingscheidt si dala s rešeršemi zjevně dost práce, a tak nepředstavuje žádnou idealizovanou verzi nemoci, nýbrž realisticky vykresluje komplikovanou osobnost malé dívky, jejíž budoucnost je značně nejistá. Právě onen realismus by mohl být na škodu, jelikož se nedočkáme překotného vývoje hlavní postavy, spíše postupného vysvětlování, co vlastně její stav znamená. I přes dosavadní absenci zásadnějších filmařských zkušeností se však Fingscheidt daří dodat i dostatek napětí do dílčích scén a rovněž záchvěvy poetičnosti, což je v jinak přísně procedurálním dramatu příjemně osvěžující.

Na pozoru by se měli mít odpůrci vysokofrekvenčního jekotu, neboť Benniiny záchvaty se do vašich hlav zaryjí pořádně hluboko. Což ale v minimálně stejné míře platí i o zamyšlení, zdali je v pořádku v práci překračovat hranice a k čemu všemu to vede; na to dává Narušitel systému jedinou správnou odpověď, a tak pracanti v sociálních sférách by jej měli brát jako povinnou četbu. Zároveň se Fingscheidt daří rozkrýt i rodinné pozadí toho, proč je dívka právě taková, jaká je. Neuchyluje se však k prvoplánovým a laciným odpovědím, které by na viníky jasně ukázaly prstem. Stříbrného medvěda z letošního Berlinale si autorka odnesla právem a fandové psychologie či bezvýchodné deprese by si tohle neměli nechat ujít.