Režisérské duo Justin Benson a Aaron Moorhead možná ještě nemá mezi diváky tak výrazný zvuk, na nezávislé scéně si už ale hoši dokázali vybudovat solidní pověst, a to zejména atmosférickým kouskem Donekonečna. A zdá se, že brzy bychom o nich mohli slyšet o něco více. Pro Disney+ totiž aktuálně chystají seriálovou komiksovku Moon Knight, jež by měla být podle všeho doposud nejtemnější marvelovkou. A fakt, že by s pořádným balíkem dolarů mohla tato dvojice dokázat vykouzlit hodně velké věci, ukazuje právě jejich sci-fi novinka Synchronic, v níž jim talent pro hutnou temnou atmosféru a vizuální cítění rozhodně nechybí.

V ponuré sci-fi sledujeme dvojici záchranářů a nejlepších kamarádů Steva a Dennise, kteří ve své práci zažívají opravdu nehezké situace. A v jejich životech se jim aktuálně moc nedaří. Zatímco Dennis není moc šťastný ve svém manželství, Steve, který většinu volného času tráví s kamarádem chlastem, se pak dozvídá, že má nádor na mozku. Ve městě se pak začíná šířit tajemná droga Synchronic, již hrdinové objeví na místě několik záhadných nehod či brutálních úmrtí, a lidé po jejich užití vidí velmi zvláštní věci. A právě tato droga brzy zasáhne i do jejich životů. Steve se proto rozhodne drogu vyzkoušet a zjišťuje, že věci, jež při ní lidé zažívají, možná nejsou tak úplně halucinace.

A Benson s Moorheadem hned od prvních minut dokazují, že by se s nimi mělo opravdu počítat. Jejich výjezdy na místa nehod jsou dosti intenzivní a drsnou záležitostí, která se nebojí hezkých kamerových průletů či dlouhých záběrů bez střihu, a navíc v ní režiséři prokazují právě svůj velký cit pro vizuál, s nímž pracují vlastně docela jednoduše, ale přesto v několika sekvencích působivě. A celkem brzo jsem dostal chuť vidět od tvůrců projekt s vysokým rozpočtem, protože zde zvládnou vyprodukovat i za poměrně málo peněz slušnou porci muziky. Jen by možná měl příště psát scénář někdo jiný než oni.

Po režijní stránce sice dvojka hýří sebejistotou a přišla s velmi svěžím námětem. Jenže výsledný scénář kolem super nápadu trochu pokulhává. Tvůrcům se podařilo vymyslet parádní princip a pravidla při fungování titulní látky, díky nimž nejsou drogové sekvence jen prázdnou vizuální onanií. A jejich zkoušení a vysvětlování patří bez debat mezi nejlepší pasáže filmu. Jenže to celé obalili příběhem, jenž diváka moc netáhne a nemá ho v podstatě ani příliš čím moc překvapit. V druhé polovině navíc snímek razantně přibrzdí na tempu a výrazné drogové pasáže jsou vycpávány dialogy a rozmluvami o vnímání času, které ovšem příliš nefungují a ke konci už i nudí. Což je škoda i kvůli ústřednímu obsazení. 

Anthony Mackie po čase (a zejména po pitomé sci-fi Za čárou) zase vyfasoval zajímavou a výraznou postavu a svůj prostor využívá na maximum. A ukazuje se, že domněnka, že sám nedokáže utáhnout snímek, je pod správným režijním vedením nejspíš mylná. Tady totiž tahá za výrazně delší část provazu než jeho kolega Jamie Dornan, jehož rodinné trápení tu zabírá naštěstí méně prostoru a celý sci-fi drogový trip spíše brzdí. I když v tandemu s Mackiem mu to samozřejmě funguje na jedničku, představitel Falcona z Avengers na sebe poutá mnohem větší pozornost.

Přehrajte si trailer Synchronic je tedy jedním z těch případů, kde je na první pohled vše na svém místě. Má sci-fi super nápad, šikovně vystavěnou premisu okolo drogy, atmosférickou režii a výtečného Mackieho. Jenže i přesto není materiál využit na sto procent, scénář se drží až příliš při zemi, spoléhá na řadu klišé a závěrečná třetina mohla být po všech stránkách divočejší a emotivnější záležitostí. Synchronic je tak „pouze“ fajn žánrovým kouskem, v němž Benson s Moorheadem zůstali jen někde na půli cesty. Což je škoda, protože v některých skvělých pasážích ukazují, že se je rozhodně vyplatí sledovat.