Před patnácti lety by v tom hrál Will Smith a stálo by to dvě stě míčů. Ale když nemáte Willa Smithe, dejte tam Jamieho Foxxe, a když nemáte kina, dejte tam Netflix, no ne? Ve skutečnosti není Project Power dalším z padlých blockbusterů a obětí Covidu, protože červené eNko lákavý scénář vydražilo už v roce 2017 a vyfouklo ho hned několika velkým hollywoodským studiím. Netflix už ostatně musíme stavět na jejich úroveň. Možná mu chybí velké letní blockbustery a na Oscarech spíše paběrkuje, ale právě rok 2020 dokazuje, že jen o tom filmový byznys není. A je to právě letošní sezóna, kdy VOD vystrkuje zuby a láduje naše feedy tituly, kterým by to mnohem víc slušelo na stříbrném plátně. Project Power mezi ně rozhodně patří. Zároveň je to zástupce těch středních budgetů, které z kin zcela zmizely. Filmy za sedmdesát až devadesát milionů dolarů jako je letos kromě Project Power třeba i Vyproštění s Hemsworthem nebo Old Guard s Charlize Theron, by byly u jiných studií rovnou smeteny ze stolu.

Pro Netflix to dřív byla velká sousta, která neuměl náležitě prodat (viz třeba Bright Willa Smithe), ale teď už se mají věci jinak. A právě osmdesátimilionový Project Power dokazuje, že jen zpátečníci koukají na Netflix mezi prsty. Přitom jsou to paradoxně právě milovníci starých forem, na něž VOD gigant spoléhá, protože Project Power nabízí relativně banální zápletku v blýskavém balení, které potěší tátu, babičku i vnuka. Plus trochu pohaslé, ale stále povědomé tváře a atraktivní žánrový mix. Skutečně jde o variaci na 96 hodin, v níž bývalý voják Jamie Foxx honí únosce své dcery, do toho se mu trochu plete policajt Joseph Gordon-Levitt a trochu ušlápnutá, ale šikovná teenagerka, co se uprostřed všech průšvihů ocitne víceméně omylem, jenže… jenže je tu twist.

New Orleans v pozadí je tu nejen proto, aby se záběry utápěly do oranžových západů slunce, ale také jako laboratoř pro distributory tajemné pilulky. Místním drogovým dealerům se rozdává zadarmo, protože jejich zákazníci jsou vlastně pokusní králíci. Někomu pilule na pět minut propůjčí superschopnost (ale nikdo předem neví jakou), jinému z ní vybuchnou plíce. Zahráli byste si tuhle ruletu? Tajemní záporáci v pozadí každou dávku trackují, aby mohli recept případně upravovat a dosáhnout spolehlivé formulky, kterou bude možná distribuovat masově a za velké peníze. Nikoliv chtivé mládeži, ale třeba diktátorům po celém světě, co dostanou chuť vybudovat si armádu supermanů.

Premisa je dostatečně lákavá a režiséři Henry Joost a Ariel Schulman na ni hned v úvodu nahází dostatek peněz. Autoři povrchní, ale podobně blýskavého teen thrilleru Nerve, mají soudobý “imidž” plný neonových barviček, kamerových veletočů a popových nebo youtube hvězdiček ve vedlejších rolích (Machine Gun Kelly a Casey Neistat) poměrně zmáknutý, ale jsou to ksichty, co poznají i pamětníci, kteří drží film pohromadě. Finta se zázračnou pilulí je zhmotnění vlhkých snů, které máte po zhlédnutí libovolné xmenovky, ostatně superschopnosti jsou tu vykradené právě od marvelovských mutantů, jakkoliv se Rodrigo Santoro zlověstně koulející očima i knírem snaží investorům dávat přednášku o enzymech a částech DNA sebraných nejrůznějším zástupcům zvířecí říše. Human Torch, Iceman, Neviditelný muž a další by si měli sehnat právníky, aby na Netflixu něco vysoudili, ale jak už jsem řekl, skoro všechny proměny tu slouží jen jako rozbuška k efektní akční scéně, takže se snad ani nejde zlobit. A když se zrovna nepolykají prášky, je tu permanentně naštvaný Foxx, Lewitt hrající tak trochu na půl plynu a jedna talentovaná černošská žába, které věříte rapovou flow i vystrašení k smrti.

To vlastně vůbec není špatné skóre na žánrové béčko, jež vyloženě drhne snad jen uprostřed, kdy se musí šachové figurky rychle přeskupit a expozice jednoduchého vesmíru přesahuje potřeby oné “bessonovské” zápletky. Protože v důsledku je to skutečně jen chození od jedné stopy ke druhé, dokud dcerka neskončí v tátově náruči. Všechny zvraty lze odhadnout předem, dvojití nebo trojití agenti se odkopou příchodem na scénu ještě než stačí promluvit, ale právě tahle schématičnost bude spoustě lidí sympatická. A Projekt Power hlavně vypadá dost dobře. New Orleans není okoukané, CGI pětiminutových superhrdinů vypadá solidně a jen narychlo uzavřený třetí akt dává tušit, že došly peníze nebo nápady.

Pravděpodobně spíš to druhé, protože oněch 85 milionů rozpočtu s velkorysými daňovými vratkami od Louisiany, se zdá být poměrně dost. Jenže v roce 2020 sice stodolarovka vypadá stejně jako před třiceti lety, ale koupíte si za ní výrazně míň. Pro příště bych tedy radil Netflixu, aby prvně najali dramaturgy a přísný producentský dohled, pak se mohou soustředit na lov vyhaslých celebrit. Byl by Project Power svižnější, kdyby měl o dvacet minut méně? Možná… ale ona ta šestka je vlastně docela pochvala za komiks nekomiks, co se snaží být edgy a zároveň oslovit široké publikum. Sezení na dvou židlích bude vždycky smrdět remízou, ale v tomhle případě nemusí domácí ani hosté odjíždět naštvaní. Proti nemastné neslané Old Guard je Project Power vlastně až příjemné překvapení. Drsného Jamieho Foxxe navíc nikdy není dost, takže bych se ani nezlobil, kdybychom se do tohohle vesmíru jednou vrátili.

Warneři, kteří se o scénář Mattsona Tomlina původně prali jako diví, si nakonec spravili chuť, když ho obratem pověřili napsáním nového celovečerního Batmana. A to jsou velmi dobré zprávy, protože jakkoliv je Project Power spíše superhrdinským pozlátkem, je v něm víc než jedna hrst dobrých a neotřelých nápadů. Važme si toho, protože přesně na podobných “docela dost dobrých” filmech by mělo každé VOD, které si chce vaše peníze zasloužit, stát.