Superhrdinské filmy jsou v kurzu. Hollywoodská studia na diváky doslova chrlí pestrobarevné komiksové hrdiny, kteří si s nejrůznější motivací dávají navzájem po hubě a řeší při tom otázky života, vesmíru a všeho kolem. Navzdory široké paletě možností, kterou mají filmoví tvůrci k dispozici, ale superhrdinské filmy jedou v zaběhlých kolejích, z nichž se jednotlivým postavám jen obtížně vystupuje. Toho si zřejmě povšiml James Gunn a rozhodl se trochu pohrát s ústřední zápletkou. A byla to myšlenka více než zajímavá, která do superhrdinské tématiky přinesla čerstvý vítr.

Možná jste si při sledování oblíbeného komiksového filmu říkali, jak by to asi vypadalo, kdyby se Superman nebo Iron Man zbláznili a začali dělat věci, za které hrozí dlouholetý trest odnětí svobody. James Gunn (tentokrát v roli producenta) se tuto otázku rozhodl rozvinout do podoby celovečerního filmu, jehož realizaci svěřil do rukou scénáristického Briana Gunna a Marka Gunna (ano, jsou to jeho příbuzní, a kromě Cesty na tajuplný ostrov 2 toho zatím moc nenapsali) a neznámého režiséra Davida Yaroveskyho (ten toho pro změnu zase moc nenatočil). Jako námět si vybral příběh malého mimozemšťánka, jenž ztroskotal na kansaské farmě bezdětných manželů Breyerových (Elizabeth Banks a David Denman), kteří namísto okamžitého přivolání Mužů v černém malého klučinu adoptovali a zadělali si tím na velmi obtížné rodičovství.

Syn temnoty: FOTOGALERIE

Vesmírný chlapeček totiž brzy dorostl do podoby Jacksona A. Dunna (schválně, kdo ho postřehl v Avengers: Endgame), jenž v sobě začal odhalovat schopnosti, které s pubertou běžného pozemského chlapce nijak nesouvisí. A vy už tušíte, jak to bude dál a těšíte se, až se děj naplno rozjede a vy budete sledovat jeden zvrhlý supermanovský kousek za druhým. Lidé shazovaní na zem z oběžné dráhy, propalování aut žhavým pohledem, shazování letadel, netvoření těl hrubou vesmírnou silou. A ono to tam skutečně všechno je, jenže až na úplném konci filmu a při závěrečných titulcích! Namísto využití nadpřirozených schopností hlavního hrdiny na maximum většinu filmu sledujeme, jak se podivně schovává v záclonách nebo vrhá úchylné pohledy na své budoucí oběti. Tak obrovsky promarněnou příležitost jsem u hororu už dlouho nezažil a je mi záhadou, proč se scénář držel tak při zemi, když lze v dnešní době i s relativně mikroskopickým rozpočtem natočit ledasjaké kousky.

Přehrajte si trailer Jenže to by musel za kamerou sedět někdo zkušenější a herci by museli mít scénář, z něhož by se dalo něco hrát (a ve kterém by se něco dělo). A to Syn temnoty bohužel nenabízí. O zájem diváka tak bojují jenom jednotlivé momenty, kdy se hlavní hrdina věnuje své nově objevené psychopatické zábavě. Je jich však příliš málo na to, aby společně s několika povinnými lekačkami dokázali zakrýt vaše zklamání z vyprázdněnosti a nelogičnosti celého děje. Navzdory poměrně silné ústřední zápletce tak zůstává téma absolutního zla jako základního povahového rysu hlavního hrdiny pohříchu nevytěžené a z větší části nevyužité. Naštěstí se na nás brzo chystá Joker v podání Joaquina Phoenixe, který je přeci jen jiná herecká liga a očekávání jsou tudíž veliká. Žánr záporných superhrdinů tím dostane šanci na reparát a my mu budeme všichni držet palce.