Tak jsme se tu sešli... milí pozůstalí, můžete si sednout, protože tohle bude trochu delší proslov. Až skončím, můžete naházet ty růže a bonboniéry na horní víko a pak to společně zasypeme. Každý jednu lopatu hlíny, ať má nebožtík pokoj. Hlavně proboha odneste ty věnce s nápisem "Vzpomínáme". To už je vyložená provokace. Tak. Já teda začnu, prosil bych ticho v sále. Trochu piety, dámy a pánové.

Loučíme se tu dneska s Johnnym Blazem, mým dobrým kamarádem a známým motorkářem. Vy si asi Johnnyho pamatujete jen jako drsnýho týpka v kožený bundě, co skáče přes zaparkovaný helikoptéry a pak v zákulisí oslňuje fanynky svojí muskulaturou. To ale znáte jen kus pravdy. Na úvod jsem chtěl vyprávět o tom, jak se Johnny zamlada potkal s Roxanne, ale je to hrozná telenovela, takže to přeskočíme. Nebo... já to řeknu. Je to sice děsně uhozený, nicméně když jsem řekl, že to bude dlouhý, tak radši ať víte všechno. Slabší povahy si můžou odskočit na záchod, ti chytřejší koukám ještě ani nedorazili. Zjevně věděli, co nastane, když se opravdu rozkecám.

Nejdůležitější ale je, že Johnny potkal Petera Fondu. Když se vám někdo představí jako Mephistopheles, vypadá jako Peter O'Toole a může chodit, nesmíte mu věřit ani slovo. Tenhle chlápek ale Johnnymu slíbil, že vyléčí jeho otce ze všech nemocí a splínu. Já osobně bych ho posadil na kolečkový křeslo a poslal směrem k Beřkovicím, ale Johnny byl vždycky příliš naivní kluk. Jednoduše si vzal úvěr a ručil svojí vlastní duší (podepsáno nejdigitálnější kapkou krve od dob prvního Bladea). Nějak si ale zapomněl tu smlouvu přečíst, znáte tu právnickou hatmatilku, takže jeho otec šel stejně pod drn a Johnny utápěl svůj smutek v kaskadérských kouskách. Stařík na něj dohlížel a tak pro Johnnyho občas nebyl problém z motorky spadnout. Kosti mu vždycky srostly. Když nad tím teď uvažuju, on vlastně na tý motorce ani moc jezdit neumí.

Ale o to nešlo. Dokud vydělával peníze a chodil ke mě v pátek koukat na filmy, tak to bylo fajn. Jenže pak se znovu objevila Roxanne a Johnny se dočista zbláznil. Najednou jako by neuměl do pěti počítat. Choval se jako šílenec, balil jí uprostřed dopravní špičky, kde kličkoval na zpátečku mezi troubícíma kamionama. Nevěděli jste, že maj motorky zpátečku? Tak Johnny to zvládnul. Byly v tom zřejmě nějaký nekalý triky, ale co naplat... na Roxanne to nefungovalo. Nikdy se mi ta holka nelíbila, má v obličeji dva výrazy, tělo jak po náletu plastických chirurgů a kdybyste jí řekli o kafe, tak vám donese pomerančovej... eee Roxanne, ty si dorazila? Nevšimnul jsem si tě v první řadě. Eh... maminku zdravím taky. Ať vám slouží zdraví.

Tak nic. Radši popojedem. Roxanne a Johnny to teda spolu nějak zkoušeli. Co dělali po nocích to nevím, ale Roxanne mě pak jistě u pultíku vystřídá, takže se dozvíte všechno podstatný. Já jednou přistihnul Johnnyho jak stojí polonahej u zrcadla a snaží se do něj házet ohnivý pohledy. Něco tak ostudného jsem ještě neviděl a to má Johnny občas ty svoje chvilky, kdy si hraje na hollywoodskýho herce. To byste museli vidět. To s tím zrcadlem bylo ale vážně hustý. Začínalo mi být jasný, že se něco děje a není v tom jenom ženská.

Jednou jsem ho teda sledoval na nějaký opuštěný nádraží nebo co to bylo a viděl jsem, jak si tam tyká s nějakejma EMO typama. Jejich šéfík vypadal jak ten kluk, co si u nás na předměstí ve volným čase hraje s videokamerou a igelitovejma pytlíkama, ale někdo mu přejel obličej bílým lakem na nehty a černým krémem na boty. Inu, každej je ujetej na nějakou stranu, ale citovat při tom satanský verše, chodit se dvěma dalšíma pošukama a pořád na někoho sahat, to je na ústavní léčbu. Jenže když už jsem si myslel, že se nebude nic dít, začal se Johnny pořádně dopalovat.

Já vím, že Johnny se umí řádně rozčílit. Většinou ho pak uklidňuju buď narážkou na jeho vlasy nebo připomenutím té staré historky se včelama. To zabírá spolehlivě. Jenže... tentokrát bych asi neuspěl. V půlce maníkova proslovu o tom, že je jich jako moc a že ovládnou nejen to nádraží, na kterým stojej, ale i celej svět (asi šlo o nějaký bankovní úředníky, ti maj po nocích takový sklony), Johnnymu slezly všechny vlasy a jeho lebka začala hořet. Hlas mu zmutoval do pořádnýho chrapláku a motorka se proměnila v kovovou krásku, nad kterou by slintali i kluci z Orange County Choppers. Vůbec jsem nestíhal ty pyrotechnický efekty, ale Johnny v tom holt umí chodit, má to naučený z těch svých motorkářských show. Pak to ale začali rozhánět policajti a to teprve začala ta pravá zábava.

Johnny jim ujel na nějakej most, poté co motorkou přebrázdil asi dva mrakodrapy. Z mostu pak skočil do vody a proměnil motorku v surf. To už jsem nepochytal ani já. Ono to teda nebylo moc k uvěření. Jestli pamatujete triky z Jásona a Argonautů, tak máte představu. Johnny poslední dobou na show moc nevydělával, takže tohle byla zjevně taková ta zkouška, než to rozbalí naostro na stadionu. Jako byly tam dobrý nápady, ale proč ty řeči o ovládnutí světa? To by na tom kluci museli ještě trochu zamakat. Ale naštěstí to krom těch policajtů nikdo neviděl. Takže byl Johnny v suchu.

I když vím takhle hodně, stejně nevím dost. Johnny trávil čím dál tím víc času na hřbitově. Za to můžou ti EMO šmejdi. Nasadili mu ty svoje negativní myšlenky do hlavy. Potkal tu maníka, co provozuje ohnivýho oře a teď teda fakt nemluvím o lokomotivách, Roxanne. Přestaň na mě koukat tak naštvaně, stejně nemáš ani kytku, ani bonboniéru. Proč mi radši nepřineseš to kafe? Ach jo, tak otravnou ženskou jsem snad ještě nezažil. Kde jsem to skončil? Aha, je trochu složitější se v tom orientovat. No prostě jednoho večera Johnny odešel a už se nevrátil. Našel jsem ho včera ráno tady na hřbitově a i když vypadal zachovale (na čtyřicátníka), nechápal jsem moc, proč má na sobě tolik pudru a proč si probůh lakoval vlasy. Zřejmě nějaká další ujetost, kterou jsem nestihnul odhalit. Abych se vám přiznal, mám pocit, že v tom má prsty Mark Steven Johnson, kterýho začal Johnny vídat před pár tý... á nazdar, Marku. Takže si taky dorazil? Nečekal jsem tě. Chvíli vydrž, jen to tady dořeším a zajdeme na pivo. Hele, proč máš vlastně napudrovaný ruce a držíš v nich lak na vlasy? Já tady zrovna povídal, že... počkej... kam utíkáš. No stůj! Zastavte ho někdo. Proboha... zastavte ho, mám takovej pocit, že běžel k domu Jesseho Custera!

Poznámka pod čarou: Nejzábavnější comicsová adaptace od dob Catwoman a Kata. Běžte na to, užijte si to a vezměte pro jistotu svou bránici na vodítko. Když vám vyskočí z těla, hrozně těžko se pod těma sedačkama loví. Vypisuji zároveň odměnu na režisérskou průkazku Marka Stevena Johnsona. Kdo mi jí přinese, tomu zaplatím zlatem. A ne, nedělám si legraci. Nabídky pište do vzkazníku. Umím být velmi štědrý, když jde o dobro lidstva.