Maďarského režiséra Kornéla Mundruczó pravděpodobně neznáte, ale se svými předchozími snímky se mu vcelku pravidelně dařilo zaujmout na festivalu v Cannes. Naposledy se tak stalo v roce 2017 s vizuálně nepřehlédnutelným thrillerem Měsíc Jupitera, nyní si splnil sen a natočil film v angličtině. Střípky ženy měly premiéru na loňském festivalu v Benátkách, odkud si Vanessa Kirby odvezla cenu pro nejlepší herečku. Zaslouženě, jelikož výkony ústředního tria jsou skutečně velmi silné; tím však výčet kladů tohoto vztahového dramatu, které můžete vidět na Netflixu, zdaleka nekončí.

Vanessa Kirby a Shia LaBeouf představují sympatický, i když trochu nesourodý pár. On se živí jako dělník, v minulosti měl problémy se závislostmi a za kliďase by ho označil málokdo; ona pracuje v kanceláři a zřetelně rebeluje vůči bohatým poměrům, z nichž vzešla, a které zosobňuje její dominantní matka. Možná i částečně z této rebelie se vzal nápad na domácí porod, který však nedopadne vůbec dobře. Tragická událost roztočí kolotoč psychologických propadů, během nichž se otevře řada dávných zranění – a některá se možná i zahojí.

Pod scénářem je podepsaná režisérova partnerka Kata Wéber, s níž Mundruczó spolupracuje už potřetí. Tentokrát se však pustili do hodně osobního tématu, jelikož podobná událost se stala i jim. V rámci jakési autoterapie přetavila Wéber své zkušenosti nejdříve do divadelní hry a následně i do filmu. Navzdory této poměrně dlouhé cestě příběhu na filmové plátno však působí scénář místy trochu odflákle – o některé rodinné vztahy či třeba závislostní problémy se pouze otřeme a jejich nedořečenost nepůsobí jako umělecký záměr. Stejně tak i výtky týkající se nenápaditosti příběhu a vývoje postav jsou na místě – film však dokáže bodovat na mnoha jiných frontách.

Z portfolia kameramana Benjamina Loeba jste možná viděli leda tak Mandy, jednu z mnoha šílených kreací Nicolase Cage. Tady však společně s režisérem dokázal vytvořit vtahující vizuální stránku, jejíž vrchol přichází už po pěti minutých. Téměř půlhodinový nepřerušený záběr domácího porodu posadí diváka na emocionální horskou dráhu, během níž se daří perfektně dávkovat napětí, strach, uvolnění i smutek. Občasné balancování na hraně exploatace nikdy nesklouzne ke zbytečné vulgaritě a udrží si výpovědní hodnotu o daném okamžiku.

Zbytek snímku je formálně uměřenější, přestože na mé oblíbené dlouhé záběry se ještě dostane. Jejich použití je však smysluplné, střízlivé a vhodně upozorňuje na klíčové příběhové momenty. Navzdory tempu, které nikam nespěchá, dokáže Mundruczó udržet pozornost a vrstvit především emocionální rozměry toho, jak může zdánlivě funkční rodina zasáhnout tragédie. Ano, prokreslení určitých rozhodnutí postav není dokonalé, ovšem předání pocitu z dané situace se daří skvěle a film se tak opakovaně strefuje do černého.

Zmíněné ocenění pro Vanessu Kirby je na místě, herečka se s absencí vlastních porodních zkušeností vypořádala výborně a rešerše se zjevně neminuly účinkem. Nenápadným klenotem je Ellen Burstyn v úloze dominantní matky, již se daří transgenerační přenos viny vykreslit i na omezeném prostoru velmi silně. Jak napovídá už název, právě vztahy matek a dcer jsou v tomto narativu klíčové – pevné a zároveň tak křehké, nutné a přitom nesamozřejmé. Cholerický rapl Shia LaBeouf si v roli partnera asi do velké míry zahrál sám sebe, takže těžko jeho výkon posuzovat, ale rozhodně nic nezkazil a svým prchavým podáním dal především oběma ženám zásadní prostor k vyniknutí.

Střípky ženy rozhodně nejsou dokonalým filmem. Daří se mu však výborně předat emoce a své nečernobílé figury staví do nečernobílých situací. Ze strany tvůrců se očividně jedná o procítěné a odžité téma, jehož jednoduchost emociální dopad téměř nesnižuje.