Nejdřív si tu otevřu dveře jedovaté závisti: Co si to Maďaři dovolují? Proč dokážou točit takovéhle filmy? Co oni mají a my ne? Jakkoliv Měsíc Jupitera nevynesu až do nebes, jde o další z řady filmů světové úrovně, co v Maďarsku vznikají. Je to neuvěřitelné, ale Česko nemělo ještě nikdy film v soutěži v Cannes – a Československo naposledy začátkem sedmdesátých let. A pokud se vám účast na Cannes nezdá dost cool, tak vezměte v potaz, že Will Smith řekl o Měsíci Jupitera, že jde o jeden z jeho největších festivalových zážitků – takže jestli budete u režiséra některého dalšího Willova filmu pátrat po výslovnosti jména, pravděpodobně bude odpověď v maďarských pravidlech pravopisu.

Měsíc Jupitera: FOTOGALERIE

Zkrátka to, co je pro Maďary jeden z mnoha lepších filmů a nakonec vlastně spíš mírné zklamání, protože si odnikud neodnesl žádnou pořádnou cenu, by u nás byl bezprecedentní úspěch. Uniklo tu něco do vody, po čem jsme všichni blbější, nebo co? Jen Kornél Mundruczó měl už v některé ze soutěžních sekcí Cannes pět filmů, z toho minulý Bílý Bůh vyhrál jednu z cen, takže je úspěšnější než celá naše země za půl století dohromady. Ale dobře, uklidním se, rozdýchám to a budu dělat, že to Maďarům přeju.

Mundruczó rozhodně nezapře své know how, které musel vyždímat na maximum. Kolují legendy o tom, jak se s maďarským rozpočtem podařilo udělat film, v němž může hrdina levitovat hned v několika dlouhých scénách nad Budapeští. Minimum digitálních efektů, důraz na kamerové triky a stará dobrá lana... A vypadá to nádherně. Teda než si na to zvyknete.

Možná vám přijde zvláštní, že jako první o filmu vychrlím cosi o lítání, nicméně je jasné, že tenhle gimmick tu byl dřív než cokoliv dalšího a okolo něj se vystavěl zbytek. Což samozřejmě nevěstí nic dobrého. A to přestože se scénář snaží nabídnout hodně komplexní příběh.

Sledujeme jednoho z uprchlíků, kterého při pokusu o přechod maďarských hranic zastřelí. Místo toho aby umřel, se ale jeho tělo najednou vznese, on se probudí a odletí. Později ho objeví zkorumpovaný doktor, jenž okamžitě odhaluje zázračnou podstatu mladíka, jenž má tři čisté průstřely na hrudi, které mu nepůsobí větší potíže, a navíc umí lítat. Rozhodne se ho využít k šarlatánskému mámení peněz z lidí, s čímž naivní uprchlík, který chce hlavně najít svého otce, souhlasí.  A zároveň jim je v patách jeden agresivní policista...

Hrdinové chodí od domu k domu, kde vždy předvedou levitaci, vyberou peníze a jdou dál. Každá tahle scéna probíhá tak, že kluk zalevituje a lidi okolo jsou v šoku. A všechny scény mezi tím, kdy oba podvodníci prchají před policistou, končí tak, že uprchlík odletí a tím se zachrání. Film proto působí velmi epizodicky a po úžasné první cca půlhodině začíná mít velké problémy s gradací. Zatímco u podobných filmů většinou sledujeme vývoj hrdiny a jeho vlastností, tady prostě mladík najednou začne lítat a hotovo – jeho schopnosti se dál příliš neposouvají (naťukne se telekineze, ale nikam to nevede) a jeho vystupování je poměrně pasivní – působí jako loutka v rukou zlého doktora. My chápeme, že spolu zůstávají, aby se tento zhýralec mohl polepšit díky čistotě svého souputníka, klukovy motivace uvnitř příběhu a chození od domu k domu a mámení peněz z lidí ale působí pořád míň a míň přesvědčivě. Zvlášť když tyhle návštěvy začnou vést k sebevraždám, smrti šokem a lži doktora ohledně jeho snahy pomoct už jsou naprosto průhledné. Film spoléhá na to, že nebude vnímán doslovně a na chování postav nebudou kladeny realistické nároky – ale stylizace není tak výrazná, aby se dařilo toho docílit. 

Dalo by se mluvit o alegorii, o symbolice, o tom, jak má být ten uprchlík možná mesiáš. Ale nakonec jediné, co na čem záleží, jsou výhradně scény s levitací, na něž je směřována veškerá pozornost. Ty jsou natočeny opravdu úchvatně, dokáží zastavit čas, dunivá hudba zcela strhne pozornost... a pak se to stane podruhé... a potřetí... a počtvrté. Největší hřích toho filmu je, že něco tak úžasného sám zabije svou nestřídmostí. Tohle nejsou Avengers, kde jsou podobné věci samozřejmá zívačka – tady má jít o úchvatný akt ztělesněného zázraku vzbuzující úžas a strach. Ale okouká se to. A jak si oči přivyknou, začnou navíc odkrývat techniku, špagáty a triky a kouzlo mizí.

Přehrajte si trailer Přitom Mundruczó ukazuje talent i u honičky aut, přestřelky a dalších akčních scén. První sekvence filmu zachycující úprk uprchlíků lesy snese jakkoliv velkou pochvalu. Vše ale ustupuje třepetání ve vzduchu. Poslední scéna, jež musí nevyhnutelně změnit celý svět uvnitř tohoto filmu, by měla být úchvatným zážitkem, ale protože jen variuje to, co jsme pozorovali už tolikrát, prostě prošumí.

Chtělo to lépe propracovat scénář – přesvědčivěji vystavět vztah ústřední dvojice a jejího pronásledovatele. Chtělo to levitací buď šetřit a dávkovat ji tak, aby nás doopravdy udeřila až na závěr filmu, nebo se postupně začít soustředit na něco jiného. Takhle jde o několik úžasných scén a motivů uvězněných v špatně sestaveném filmu.