Režisér a scenárista oscarového Spotlightu Tom McCarthy umí vyprávět strhující, vybroušené a skutečné příběhy obyčejných lidí. Pokud ale čekáte, že jeho novinka Stillwater s Mattem Damonem v hlavní roli nabídne třeba jen částečně takové emoce nebo společenský přesah, jako mělo jeho novinářské drama z roku 2015, pak vás bohužel musím zklamat. Stillwater je totiž jen bezzubou přehlídkou papírově silných předpokladů, které spolu v celovečerní podobě dohromady vůbec nefungují.

Příběh se točí okolo postaršího otce z Oklahomy Billa Bakera. Hned v úvodu se s ním pak vydáváme do Francie, konkrétně do Marseille, kde si jeho odcizená dcera Allison (Abigail Breslin) už pár let odpykává ve vězení trest za vraždu, kterou ale jak sama tvrdí nespáchala. Po nějaké době na povrch vyplavou nové potenciální důkazy, které by však mohly její případ zvrátit. Jelikož se ale úřady, ani dceřina obhájkyně nehodlají novým stopám věnovat, musí vzít vyšetřování do vlastních rukou právě Bill.

Pokud vás tenhle nástřel děje zaujal, tak jen proto, že jsem z něj záměrně vynechal pár věcí, které vaši zvědavost zase rychle zchladí. Tak zaprvé, Stillwater není procedurální drama, krimi, ani detektivka. Je to spíš sociální sonda, respektive pokus o ni. Matt Damon pak nehraje typického klaďase, jenž vezme věci do vlastních rukou a začne sjednávat spravedlnost. V tomhle příběhu je to samotářský redneck, co většinu života strávil s flaškou v ruce. Připravil se tak o rodinu i budoucnost, za což nyní hledá pomyslné vykoupení. V Marseille se pak Bill ještě seznamuje se svobodnou matkou Virginií a její dcerou Mayou.

Právě vztah Billa, Virginie a Mayi pak táhne většinu děje kupředu, zatímco se Bill zoufale snaží najít mladíka, který by mohl být skutečným vrahem v případu jeho dcery. Zároveň je čas od času vystavován cizí kultuře a názorům, se kterými by jako Američan z Oklahomy nemusel vždy souznět. Tady ale přichází asi největší osobní zklamání. Snímek se totiž celou dobu tváří, že dříve nebo později bude politickým komentářem na téma Trump a republikáni, jakmile však dojde na otázku, koho Bill volil, McCarthy nepochopitelně uhne a celou tuto rovinu pošle nadobro do outu. Ihned se tak nabízí otázka, co je tedy vlastně klíčovým tématem Stillwater? Politika to zjevně není. Jsou to tedy vztahy? Ať už rodinné, nebo romantické? Jenže ani tady vlastně film neví, co chce říct.

Co se vztahu Billa a jeho dcery Allison týče, je to ještě relativně (ne)funkční. McCarthy těží ze starých traumat, i z toho, co není nikdy jasně řečeno. Zde zkrátka sledujeme otce, který je odhodlaný udělat pro svoji dceru cokoliv, i když ví, že za to nebude nijak odvděčen. Pozitivní je na tom pak hlavně to, že se film drží celou dobu nohama na zemi, takže vlastně Damona k ničemu přehnanému nepustí. Romantický oblouk mezi Billem a Virginií je už ale o dost komplikovanější, zejména proto, že tenhle vztah postrádá jakoukoli jiskru.

Nutno říct, že Damon toho chladného, nezaujatého a odměřeného prosťáka z Oklahomy lépe snad ani zahrát nemohl, o to spíš mě překvapuje snaha jej zde stavět do role lamače dívčích srdcí. Protiklady se sice přitahují, a chápu, že na papíře musel ten střet dvou světů působit zajímavě, jenže ve výsledku z toho nebylo vytěženo vůbec nic. Dialogově, obrazově, ani emocionálně.

Přehrajte si trailer Nakonec se tak přikláním k názoru, že hlavní myšlenkou byla jedna z replik Billovi dcery. Tedy že život je brutální. Ano, to bezpochyby je. Že by to však McCarthy ve Stillwater podložil i něčím jiným než jen příběhem volně inspirovaným Američankou Amandou Knox, to se říct nedá. Film za nekonečně dlouhých 139 minut nezvládne předat jedinou vlastní myšlenku, nezvládne rozvést a poté uspokojivě završit jediné téma, a pak prostě skončí. Po řemeslné stránce tomu nemám co vytknout, stejně tak míří pochvala i k hercům, jenže způsob, jakým je tohle drama podáno, ten už zkrátka ocenit nedokážu. Ignorace na Oscarech zcela zasloužená a vy to s klidem přeskočte taky.