O FILMU
„Jdi si za svým snem a nenech nikoho, aby ti ho ukradl…“ Tisíckrát ohrané klišé výchovných amerických filmů se vrací v plné parádě pod taktovkou italského režiséra a finančním zaštítěním studia Sony. Především však v inkarnaci Willa Smithe, který se touto rolí poprvé za pěknou řádku let vymezuje jako citlivý rodinný typ, místo toho, aby kosil ve zpomaleném záběru zástupy robotů nebo alespoň cynicky hlásil v pořádně dlouhém koženém kabátě. Jeho Christopher Gardner je chytrý, šikovný, ale nešťastný otec, kterého společenské předsudky a kupa nešťastných faktorů dohnaly až na samé dno, kde už máte jen jeden kufr s pár osobními věcmi a na noc při troše štěstí nějaké ty noviny na přikrytí. Když jste v takové situaci sám, je to průšvih - ale ne takových rozměrů, jako když s sebou musíte táhnout ulicí pětiletého syna (mimochodem Smithův pravý syn :), který má v takovém věku dostávat výchovné lekce úplně jiného rázu a především si hrát na kovboje s ostatními dětmi. Ale protože Will Smith nikdy neprohrává, i tady se postaví na vlastní nohy (věčnou pílí ze sebe vyrobí burzovního makléře) a svého potomka zachrání od všech zlých nástrah, které na ně sociální pracovníci i vychytralí státní úředníci nachystali. Protože drama Pursuit of Happyness vchází do světa pod nálepkou „podle skutečných událostí“ a ty jsou většinou strhávány až s dojemným happyendem a diváckou slzou v oku. Ach jo ;).