Doba vánočních svátků už není jenom časem, kdy se filmaři vrhají do animáků a klasických pohádek, ale stále častěji se tu objevují kousky, jež chtějí jít trochu krvavější, drsnější a často i zábavnější cestou a ze svátečního času či Santa Clause si dělají tak trochu legraci. Loni se na této vlně parádně svezla Šílená noc od Nora Tommyho Wirkoly, která skvěle zkombinovala Smrtonosnou past, Sám doma a opilecké Santu, co vás klidně rozseká bruslí. Až následující roky definitivně potvrdí, zda se z Šílené noci stane vánoční klasika, má však k tomu dobře našlápnuto. A letošní Vánoce to zkouší norští tvůrci znovu a už na první pohled je vidět, že by se novinka Šťastné a krvavé ráda vydala ve stopách právě Šílené noci. Jenže tentokrát to tak slavně a zábavně nedopadlo.

Sledujeme příběh typické naivní americké rodinky, která se přestěhuje do Norska, kde právě zdědila starou horskou chatu. A zatímco hlava rodiny Bill je z nové kapitoly nadšen, ne všichni členové samozřejmě berou přechod do zasněženější a chladnější části světa pozitivně. Malinko přitroublá famílie se pak musí vypořádat nejen s norskými lidmi a jejich náturou, ale také jedním nečekaným obyvatelem jejich stodoly. V ní totiž žije elf, jehož však není radno provokovat. Pokud se totiž o něj řádně nestaráte a nedodržujete jistá pravidla, může vám skřítek udělat ze života peklo. A jelikož se jedná o hororovou komedii, asi je vám jasné, kam až celá situace dojde.

Potenciál pro šílenou sváteční zábavu tu tedy opravdu nebyl malý. Máme tu vraždící skřítky, dost prostoru pro vytvoření nápaditých a inovativních smrtí, hraní si s vánoční tematikou i možnost vtipného střetu mezi americkou a norskou kulturou. Jenže režisér Magnus Martens se tu ukazuje jako naprostý rutinér, co nedokáže dostatečně vytěžit ani jeden z těchto prvků. Většinu stopáže tu totiž zaplňuje nezajímavé a nevtipné povídání a v neposlední řadě také totálně nesympatické postavy. 

Ty hezky (a záměrně) naplňují klasická klišé, takže táta je idiot, nevlastní máma se snaží jeho dětem zavděčit, dcera je naštvaná z přestěhování a malému synovi existenci elfa nikdo nevěří. S tím bych neměl problém, jenže kvůli línému scénáři a nepřesvědčivým hercům jsou ústřední hrdinové naprosto otravní, nevtipní a divák jen ztěžka hledá důvod, proč by jim měl fandit. Naopak, s přibývající stopáží čím dál víc drží palce naštvaným elfům.

O hororové atmosféře zde pak nemůže být prakticky ani řeč. Šťastné a krvavé je totiž v podstatě skoro až rodinný horor, který buduje atmosféru velmi předvídatelně a o lekačky se skoro ani nesnaží. Český název je pak tentokrát slušně zavádějící, jelikož i když na krev v závěrečné třetině přeci jen dojde, ve výsledku se jedná spíše o „mírumilovný“ horor, který má celkem malý „body count“. Což je u filmu, jenž se snaží tvářit jako další brutální vánoční šílenost, poměrně škoda. Jenže krvavá novinka k tomu nemá ani materiál, ani pořádně šikovné tvůrce. Scénář nedokáže vytvořit vtipné dialogy ani (až na pár příjemných pomrknutí) svěže pracovat s norským prostředím. Režisér se pak malinko probudí až v závěrečné třetině, která je přeci jen malinko zajímavější a věci jako výbušné ozdoby či zabíjení vánoční špičkou diváka potěší. Jenže tato troška zábavy přichází už dost pozdě.

Přehrajte si trailer Zní to asi jako ohraná fráze, ale právě např. Tommy Wirkola by z tohoto námětu dokázal vytřískat mnohem víc. U novinky Šťastně a krvavé zkrátka chybí ta správně šílená a nespoutaná ruka s přemírou nápadů a nadhledu. Zde sice dostaneme pár fajn „killů“, jakž takž zábavný závěr a hezký vizuál elfů, zároveň ovšem také dosti usedlou a nezajímavou režii, která na podobnou žánrovku zkrátka nemá. Místo další vánoční jízdy tu tak po většinu stopáže převládá vánoční nuda.