Máme tu listopad a to ve filmovém světě znamená mimo jiné lavinu vánoční rodinných filmů či romanťáren všeho druhu. Už pár let pak platí, že sváteční kousky nevídáme pouze v kinech či televizi, ale také na streamu, kde především Netflix sype přeslazené bijáy ve velkém. Ten největší vánoční zářez si však tentokrát připsal konkurenční Apple, která se rozhodl zkombinovat vánoční tématiku s muzikálem a navíc sem obsadil dvě velké hvězdy, komediálního Willa Ferrella a čím dál okoukanějšího Ryana Reynoldse. Jenže tato kombinace mohla skončit jak žánrovou trefou, tak přeslazeným a pitvořícím se průjmem, na němž nenechají Reynoldsovi kritici nit suchou. A osobně jsem dost bál, že bude Spirited patřit do oné druhé kategorie. Nakonec jsem se ovšem bavil víc, než jsem čekal.

Aby těch diváckých sázek na jistotu pak nebylo málo, tak je Spirited moderní variací na už dosti ohranou Vánoční koledu od Charlese Dickense. Dostáváme se tak do ústředí duší, v němž se speciální tým v čele duchy minulých, budoucích a hlavně současných Vánoc snaží napravit jednoho zkaženého hříšníka a zlepšit tak počet dobrých skutků a hodných lidí na Zemi. Duch současných Vánoc s tváří Willa Ferrella by pak už mohl jít za své úžasné výsledky do důchodu (tedy získat druhý pokus mezi živými), on si ale místo toho rozhodne zvýšit laťku a dokázat nemožné – napravit nenapravitelného. Tím má být ukecaný a vyčůraný Clint Briggs, jehož společnost se specializuje na trendy hříchy – z marketingových důvodů vytváří fake news, internetové kauzy či hádky a vytahuje na protivníky všelijakou špínu. Při plnění mise se však náš hlavní duch skamarádí s Clintem více, než je zdrávo.

Už od prvních minut je to vlastně sázka na diváckou jistotu se vším všudy. Režisér Sean Anders ukazuje, že již má v komediích něco natočeno a servíruje řemeslně poctivou podívanou, které zejména v první polovině nechybí drajv, správná vánoční atmosféra, několik milých nápadů a také velká porce nadhledu a celkové odlehčenosti, kdy si tvůrci nebojí ze sebe i muzikálového žánru udělat srandu a samy postavy celý koncept často mile shazují. I díky tomuto osvěžujícímu přístupu jde o nečekaně příjemný divácký mix muzikálu a sváteční komedie, jemuž odpustíte i kdejakou scenáristickou minelu. S knižní Vánoční koledou se tu pak pracuje poměrně sympaticky a dokonce se na ni i šikovně navazuje. Další rutinní převyprávění klasického příběhu bez špetky nápadu naštěstí nečekejte. 

Prim tu však stejně hraje hlavní herecká dvojice a u ní to bohužel vyšlo tak 50:50. Hollywoodské hvězdy mezi sebou mají solidní chemii, umí si přihrát na pár fajn hlášek a hlavně Will Ferrell je tu tentokrát za velkého sympaťáka a tahouna, který je většinu času umírněný a není tak uřvaný, jak jsem u něj zvyklý. S Reynoldsem je bohužel větší problém. Hlavní divácký magnet si totiž nepřekvapivě jede svůj ukecaný standard, a i když na tuto jeho polohu ještě nemám takovou alergii jako někteří z vás, zde už jsem byl i já na hraně. Reynolds totiž jako by zapomněl, že alespoň v první půli měl hrát i trochu vychcanou svini. S tím se ale moc neobtěžoval, zahrál zkrátka to samé, co vždy, takže o netradičním výkonu či funkční proměně jeho postavy nemůže být ani řeč. Ještě, že je tu vedle Ferrella i pár sympatických vedlejších postav, jež vám vykouzlí úsměv na rtech i při dalším Reynoldsovu remcání.

Také muzikálová pasáž má svoje mouchy, několik songů je zaměnitelných, výraznější písničky to však v podobě chytlavé melodie, taneční choreografie či nápaditého textu (Good Afternoon!) zvládnou hezky vynahradit a ústřední duo poctivě odzpívat. Je proto škoda, že se svižné tempo a tah na branku nedaří kvůli zbytečně dlouhé stopáži udržet po celou dobu a v poslední třetině už režisérovi dochází dech. Přitom zase jednou stačilo jen o trochu více stříhat. A také zamrzelo, že linka okolo fake news a internetových kauz není prakticky vůbec vytěžena. 

Přehrajte si trailer I přesto ale Spirited svou předvánoční úlohu splňuje více než obstojně. Ano, máme tu trochu přeslazenou atmosféru, špetku kýče i otravné poučení na závěr. To už ovšem k tomuto žánru tak nějak patří. Důležité je, že se to Seanu Andersovi povedlo zkombinovat do chytlavého a správně pohodového celku s poctivým muzikálovým řemeslem. Reynolds sice mohl ubrat na své užvaněné exhibici, jinak se však jedná o vděčně namíchaný divácký koktejl. Vánoční klasika z tohoto kousku nikdy nevyroste, jako příjemná vánoční jednohubka ovšem Spirited neurazí.