Bondovští fanoušci by měli bouchnout šampus. V krátké době tu totiž máme už druhou špiónskou komedii, která si úspěšně dělá srandu z agenta 007. Zatímco Vaughnův akční nářez Kingsman: Tajná služba sázel na šedesátky, Londýn a podvratný humor, Špión Paula Feiga odkazuje spíš k brosnanovským devadesátkám, létá se v něm po celém světě a chce „mainstreamově“ bavit každého. A víte co? Daří se mu to daleko lépe, než si v tuhle chvíli dovedete představit.

Špión stojí na absurdní premise, v níž zaujímá agentský post Melissa McCarthy, toho času počítačová přihrávačka drsoňů z terénu. Melissa hraje klasicky utrápenou ženu středního věku, navzdory tomu je ale její postava chytrá, zručná, a když se naštve, umí házet lidi do zdí. Ve Špiónovi je tedy ohromně sympatická. A jelikož umí spolehlivě vyhlásit i Jasona Stathama, rychle pochopíte, že lepší roli ještě neměla.

Špión: FOTOGALERIE

Celý film pak víceméně stojí na tom, že Melissa cestuje po světě, potkává teroristy a strašným způsobem je ničí. Ať už brilantně kreativnímu urážkami („Limp dick unicorn!“) anebo neselhávající pozorností, díky níž má navrch i v nečekaně dobrých akčních scénách. Hlavně na úspornějším finále je sice vidět, že si Paul Feig nemohl dovolit plné bondovské měřítko. I tak ale nebudete věřit tomu, že stál Špión „pouhých“ 65 milionů dolarů.

Takže přímočará komedie s protagonistkou, která drtí všechny okolo? Kdepak. Feig do filmu zlákal parádní obsazení, která začíná Stathamem, Peterem Serafinowiczem  a Judem Law a končí Rose Byrne, Allison Janney nebo komediálním objevem Mirandou Hart, která ničí bránice jako Melissina švihlá nejlepší kamarádka. Tahle parta je ohromně sehraná a očividně vyimprovizovala tunu zábavných dialogů. Na druhou stranu je potom každý zábavný sám o sobě, protože je mu vždycky přisouzen jeden výrazný prvek, který pak scénář ždíme na maximum.

Především u Stathama přitom platí co slovo, to perla, z čehož vzešla třeba parádní scéna, v níž pět minut sedí v křesle a vysvětluje, proč je nejlepší agent na světě. Je úplně jasné, že šlo o půlhodinový záběr, ve kterém mu Feig s Melissou házeli a repliky a pak z něj chtěli vytěžit tři dobré hlášky. Ve střižně se ale muselo sejít tolik materiálu, že Feig neodolal a správně se rozhodl scénu natáhnout, což vyústilo v jeden z největších highligtů filmu.

A to mluvíme o sedícím Stathamovi! Ve Špiónovi najdete minimálně tři skvěle vymyšlené akční scény, desítky úderných hlášek a neméně momentů, které dokáží bavit široké divácké spektrum, aniž by se musely podbízet nebo sázet na ty nejokoukanější komediální postupy. Ano, platí to jen do určité míry, samozřejmě tu najdete i občasné ústřely. Když si ale uvědomíte, o jakou záplavu gagů se film pokouší, je tu míjení terče velice málo.

Co ještě potřebujete vědět? Určitě se sluší zmínit eRkový rating, který Feigovi dost rozvazuje ruce, a možná i úvodní scénu, která je bondovštější než cokoliv z posledních bondovek. Když v ní totiž Jude Law vyběhne do luxusní vily a sejme tam minimálně deset padouchů, nelze se ubránit závanu nostalgie. Špión vás tak stejně jako Kingsman vrátí do časů, kdy byly bondovky záměrně přehrocené a zábavné. A i když se mohl obejít bez pár krkolomných zvratů a jedné rappové hvězdy, pořád jde o jasný komediální nadprůměr, který má překvapivě široký divácký záběr. Už teď se těším, až na něj dotáhnu co největší partu lidí. Což by mě ještě pár měsíců zpátky v životě nenapadlo.