A já musel svému vlastnímu svědomí vysvětlit, že mýliti se je lidské. Smart totiž od první minuty ladí úplně jiné rádiové vlny a odsýpá neskutečným tempem. Elementární zápletka o situaci, ve které i elitní tajná služba musí do služby povolat agenty z druhé cenové, je řešena elegantně a klišé jsou navíc drobena roztomilými detaily, ze kterých čouhají nešizené gagy. Je neuvěřitelně příjemné vidět některé ze známých tváří, pravidelně se ztrapňujících v komediích Willa Ferrella, jak jim někdo konečně rozdal ty správné karty. Díky nabroušeným dialogům se nikdo neztratí, dokonce i Masi Oka na chvíli přestane být Hirem a stane se jedním z členů Řádu, agentury, která uvízla v padesátých letech, ale přesto používá nejmodernější technologie. Na rozdíl od Starskyho a Hutche, kteří se do sedmdesátek vrátili, používá Peter Segal aktualizovanou verzi a původní smartovské náčiní odkládá do muzea. Je to odvážný krok, ale jeho jistá ruka i nevěřícím Tomášům rychle dokázuje, že berličky nejsou potřeba.

Vzpomínám si jako by to bylo včera, když mi Cival po projekci Trestné lavice říkal, že Segal je v jádru nevybouřený akční fanatik. Tehdy jsem to přičítal jeho nedostatku spánku a mírně genericky nasnímaným scénám amerického fotbalu. Jenže ten pacholek měl pravdu. Segal dlouho neváhal a k čistě komediální zápletce přimíchal pořádnou kupu neklidných genů. Možná i proto se v obsazení zjeví Dwayne "The Rock" Johnson nebo třímetrový obr Dalip Singh, kterého si mnozí pamatují ze zmíněné sandlerovky. Překvapivě za nimi nezaostává ani zbytek herců - každý chvilku tahá pilku a monokly se dají počítat na tucty.

Jedna z největších změn oproti originálu a konkurenčním "troubům" (Johnny English, Austin Powers) je fakt, že Maxwell Smart je prostě analytik, který by hrozně moc chtěl být tajným agentem (trochu to připomíná slavnou komedii Špióni jako my, kde řádili Chevy Chase a Dan Aykroyd). Když se pak naskytne šance, je dokonale připraven a překážky do cesty mu klade jen nedostatek zkušeností, neortodoxní myšlení a také jeho svůdná kolegyně, agentka 99. Na tomto místě je asi třeba podotknout, že Anne Hathaway nám z disneyovské panenky vyrostla v regulérní sexbombu a sluší jí to nejen při žhavé taneční scéně, ale i v nemilosrdných bitkách, za jejichž choreografii by se nemusel stydět ani průměrný hongkongský kouzelník (jen ten střih občas drhne, ale nikdy do té míry, aby to bylo opravdu rušivé).

Svých osmdesát milionů rozpočtu Smart utratil opravdu chytře. Pořád se něco děje a spousta vizuálních atrakcí je podtržena správně načasovanou hláškou nebo gagem. Největší hodnotou přesto zůstává Steve Carell v hlavní roli. Jindy otravný pošuk je tím nejdůležitějším prvkem, který drží opratě nad okolním děním. Je proklatě zábavný i když mu nenahrávají na smeč ostatní herci (zvlášť geniální Alan Arkin jako šéf Řádu, zvlášť ke konci do značné míry přebírá iniciativu), nevypadá hloupě, když má někoho nakopnout a uvěřili byste mu i toho svůdníka... možná. Důležité je, že film nepůsobí trapně, naopak vás přesvědčí o tom, že ho lze brát seriózně, aby pak tenhle dojem v nestřežené chvilce dokonale shodil.

Je to takový roztomilý souboj s divákem, odehrávající se na vyloženě nenáročné a oddechové šachovnici. Smart může na leckoho působit jako "malá domů", ale kolik těch opravdu správně vyžehlených a do komínků srovnaných akčních komedií jste letos viděli? Přitlačením na akci a rychlé tempo se navíc Smart místy dostává do společnosti akčních smrští typu Jednotka příliš rychlého nasazení. I u té jsem měl pocit, že autory to prostě baví a hladce klouzají od jedné situace k druhé. Stejně jako u Nicholase Angela i tady se v bezmála dvouhodinové stopáži občas káča zasekne, i když to může být velmi subjektivní dojem. Např. minulost jednotlivých postav (plastika, hubnutí) patří spíš do arzenálu těch filmů, ze kterých by si Smart chtěl dělat legraci.

Jeho IQ naštěstí i po těchto vložkách zůstává nebezpečně vysoko, od pádu ho vždy zachrání další vtípek nebo honička. Tahle síť je dost hustá na to, aby jí neproklouznul nikdo. A co je vůbec nejlepší - Smart se obejde bez záchodových gagů, nerozluštitelných narážek a vyložených ústřelů, což z něj dělá univerzální letní zábavu. Způsob jakým např. funguje synchronizovaná taneční scéna, která cituje ze stránek těch nejstarších (tudíž osvědčených) komediálních manuálů, rozehřeje vás i vaše rodiče. Filmů u kterých se na stejném místě rozesměju stejně hlasitě jako moje matka, existuje zatraceně málo a tentokrát to není něco, co by Smarta jakýmkoliv způsobem shazovalo. Naopak...

A jen tak mimochodem, musím se vám s něčím svěřit. Už asi deset řádků přemýšlím, co bych tomu tak vytknul. Neskrývanou jednoduchost zápletky? Jednorozměrného záporáka? Podehrávající Anne Hathaway? Mám pocit, že všechny tyhle propriety ke Smartovi dokonale sedí. Ze slabin dokáže udělat přednosti a dokonale tak kopíruje svého hrdinu, který se tváří sebevědomě i v případě, že mu z kapes frnkla všechna esa. Smarta se ale nevyplatí podceňovat... jinak si z kina odnesete ďůlek na čele.

p.s. Film byl v "development hell" asi deset let a původně si měl Smarta zahrát Jim Carrey (vzpomínám si na to jako dnes, když jsem o tom před osmi lety psal novinku :). V Božském Evanovi ho Carell nahradit nedokázal, ve Smartovi by se od něj mohl Jimmy učit.

p.p.s. Ale... The Office pořád saje. :)