Obsazení do velké míry tvořené hvězdami SNL, v hlavní roli Alison Brie známá nejen pro svůj roztomilý úsměv, ale i komediální vlohy a nezvykle velký herecký rejstřík, pozadí malebné Itálie a do toho zápletka, která od prvních minut koketuje s tématem únosů – co by se jen mohlo na takové komedii pokazit? Inu, celkem dost věcí.

Žánr tzv. offbeat komedií, tedy nekonvenčních a většinou dosti svérázných filmů s komediální prvky, které ale většinou nejde zařadit nikam jinam a svým tónem se vymykají běžným představám o tom, co je a není vtipné, v posledních letech moc nefrčí. Zaprvé se totiž málokdy jedná o komerční hity, zadruhé je těžké to trefit tak, aby to lidi bavilo, a zatřetí Coeni, Wes Anderson nebo McDonagh jsou prostě jen jedni. Většinou to tak skončí zmařenými pokusy jako nenáviděné V bublině od Netflixu nebo nedávná šílenost s Nicolasem Cagem The Unbearable Weight of Massive Talent, která po premiéře tiše prošuměla. Spin Me Round se pak taky příliš nepovedlo s tím rozdílem, že zajímá ještě menší množství lidí. Enter já.

Zápletka je prostá. Amber (Brie) je vybrána, aby se zúčastnila pracovního pobytu v Itálii spolu s několika dalšími zaměstnanci jistého restauračního řetězce, kromě kariérního posunu ale Amber tajně sní i o tom, že konečně najde toho pravého. Místo nezapomenutelného týdne na jihu Evropy ale od začátku spolu s divákem zjišťuje, že tahle cesta bude nejenže posetá bizarními figurami jako je kolegyně, co ztratila zavazadlo, v němž měla prášky na hlavu nebo slizký průvodce, co všem zabaví pasy, ale zároveň i obnášet úskalí, před kterými ji nikdo nevaroval.

Následný děj se pak odvíjí tak, jak byste zhruba čekali. Seznamování, výlety, první trapné scénky, další ještě trapnější scénky, příchod charismatického majitele celé franšízy (Alessandro Nivola) a jeho záhadné sestry (Aubrey Plaza), milostné vrkání, bizarní cameo Freda Armisena (to je v těchto filmech povinnost), lesbické milostné vrkání, nějaké ty zvraty, přechod do "thrilleru" a tak dál, až dokud to celé nevygraduje v přepálené finále, které by skoro mohlo fungovat jako sociální kritika bohatých vrstev společnosti, ale podle mě bych si tam zbytečně promítal něco, o co tvůrcům vůbec nešlo. No a to je zhruba celé – šablonovité a tudíž předvídatelné, tónově nevyvážené, herecky fajn, ale nic extra, a po režijní stránce naprosto průměrné.

Spin Me Round tak bohužel nejde pochválit ani jako jednohubku, a jakkoli jsem třeba doufal, že Brie + Plaza + prvky thrilleru celý film pozvednou na nějakou smysluplnější úroveň, nestalo se. Film není zklamáním, protože by od něj nikdo neměl nic čekat, není ale ani překvapením, protože se o žádné nesnaží. U výše zmíněného V bublině šlo aspoň docenit level přiznané debility, o které tvůrci věděli a zkoušeli s ní (byť neúspěšně) pracovat. Spin Me Round je ale, omluvte moji francouzštinu, debilní jenom proto, aby tvůrcům téhle indie komedie procházely věci, které by jinak jednoduše nešlo vysvětlit. A to mi přijde strašně líné. Na Brie se ale koukalo hezky, to zase jo. Jenom kvůli ní na to ale určitě nekoukejte, na to má herečka mnohem lepší věci na kontě. A u Plazy platí to samé.