Nový horor od Netflixu Spasení jistě na papíře vypadal nadmíru lákavě. V záplavě jiných děsuplných filmů od streamovacího gigantu totiž nápadná premisa vyznívala o něco přitažlivěji než jiné snímky, kde náhodná zlá síla kosí nebohou rodinku, která se plná ideálů nastěhuje do nového domečku na předměstí, kde předtím zařvalo už osm rodin. Jde totiž o sympatický mix vymítačského hororu a sociálního dramatu, který má navíc vycházet ze skutečných událostí, líbivé to lákadlo pro masy. 

Nebyl by to správný horor, kdybychom nesledovali famílii v útulném domku. Tentokrát však nejde o příslušníky střední či vyšší třídy, nýbrž o paběrkující černošskou rodinu, kde tatínek je v Iráku, maminka má potíže s alkoholem, výchovou třech dětí i setrváváním se stárnoucí a nemocnou babičkou, jejíž jedinou starostí je líčení se a flirtování s místními pobudy. Do kapsy hluboko, dno lahve vypadá lákavě a za dveřmi navíc neustále přešapuje sociálka, která hlídá, jestli děti nemají nějaké nové modřiny. A do této bezútěšné situace se navíc v domečku začnou dít podivné věci, které zavání ďábelským zlem. Drama s hororem par excellence. Povedlo se tedy žánry zkombinovat?

Spasení: FOTOGALERIE

No, nepovedlo. Zpočátku se noříme zejména do sociální sondy a zkoumání toho, jaké vlastně panují poměry v této rodině. Na startu i v cíli zdůrazněné připomenutí, že sledujeme film na motivy skutečných událostí, pak napomáhají tomu, abychom se sympatickou skupinou soucítili a přáli jim jen to nejlepší. Zejména proto, že hlavní protagonistka se zpočátku zdá jako pěkně rozporuplná a nejednoznačná postava, která na jednu stranu ze všech sil chce uživit svou rodinu, na stranu druhou se ale pere s vnitřními démony v podobě alkoholu a výbuchy vzteku, které si vylévá na dětech. Hojně času je věnováno i seznamování se s postavou skvělé Glenn Close, která však tvoří téměř jediné pozititvum celého filmu. Octla se v roli chřadnoucí bábinky, která se ze všech sil snaží zůstat mladá skrze paruky, ostré líčení i lechtivé vztahy s náhodnými muži z okolí. Obě hlavní postavy se zprvu zdají hezky lidské.

Jenže scénář není dobrý. Neví tak, kdy přesedlat z dramatu na horor a peripetie bojující rodinky tak sledujeme až příliš dlouho, aniž bychom se dozvídali cokoliv nového. Ani pokud by se jednalo jen a pouze o drama s přesahem do sociálna, v žádném případě by nešlo o film, který je potřeba vidět, neboť scénář není nikdy dostatečně silný ani v dialozích, ani v celkové koncepci. Problém navíc vyvstává, když se pomalu přesuneme od strašení inflací a chudobou ke strašení mrtvými kočkami ve sklepě. Příběh okolo strachu až příliš dlouho našlapuje moc opatrně. Kolem sklepa s mouchami se projde snad tisíckrát, než se začne něco dít. A ani to něco za příliš nestojí.

Hororová linka totiž funguje ještě o poznání hůře než ta sociální. Lekačky ke štěstí nepotřebuji, když jejich absenci film vyváží napětím, atmosférou či něčím, co mě dovede ze židle zvednout či mě k ní přikovat. Tady není zhola nic. V jednu chvíli se zdá, že Spasení nabídne některé nepříjemné výjevy, když se začne pracovat s posedlostí u dětí. Tyto poměrně silné scény jsou však vzápětí zadupány do země nefungujícím a repetitivním zjišťováním, co že se to v našem domě vlastně děje a proč se moje milované dětičky topí a škrtí navzájem. V tu chvíli se výhybka přehodí na klasický narativ vymítání ďábla, kdy přijde odborník se svěcenou vodou, který konečně opravdu ví, co se děje. A vše, co najdeme v netflixovském filmu, jsme viděli tisíckrát jinde a v mnohem lepším provedení.

Fim otrocky následuje jednoduchý scénář, který se nadechoval k něčemu mnohem zajímavějšímu. Náramně se dalo pracovat například s alkoholickou linkou, kdy sledujeme náznaky toho, že vnitřní ďábel je mnohem mocnější než ten, co se schovává ve sklepě. Potenciálně nosné téma však není vůbec rozvíjeno, místo toho s koncem snímek sklouzne k jednoduché náboženské agitce, která v průběhu filmu nebyla nikdy dostatečně silná na to, aby takové uzavření bylo uspokojivé. 

Přehrajte si trailer Nenacházím tak prakticky žádný důvod, proč by stálo za to nový horor vidět. V ničem není dostatečně silný, všechna načatá témata jsou příliš zjednodušená či nedořešená, dialogy působí všedně až nereálně a o život hrající Glenn Close to nezachrání. Streamovací platforma si tak pod sebou řeže další větev, neboť film je jen vodou na mlýn zlým jazykům, které hořekují nad kvantitou tvorby, u níž se tematická vhodnost zdá důležitější než kvalita daného díla.