V centru pozornosti vcelku zvláštního snímku je Tim Ballard, agent amerického Ministerstva vnitřní bezpečnosti, který už více než dekádu chytá pedofily a obchodníky s dětskou pornografií. Během této doby sice zvládl dostat několik stovek predátorů za mříže, žádné dítě však od tragického osudu neuchránil. K tomu se mu nyní naskytne příležitost – čerstvě dopadený pedofil se stereotypním knírkem a směšným sestřihem by mu mohl něco takového zařídit.

Tak se Tim dostane k malému Miguelovi, kterého v prologu společně s jeho starší sestrou Rocío unesou překupníci z Hondurasu. Jímavý příběh dětí, jejichž otci podvodníci nakukali, že je čeká modelingová kariéra a vymanění z bídy, Tima osobně zasáhne a jako slušňácký otec šesti dětí se rozhodne ztracenou Rocío najít. S tvrďácky odhodlaným výrazem situaci komentuje tak, že „boží děti prostě nejsou na prodej.“

Sound of Freedom: FOTOGALERIE

Tato mise téměř v duchu Zachraňte vojína Ryana vede k vynaložení obrovských finančních i lidských prostředků k nalezení jedné ztracené dívky, na což se Tim nezdravě zafixuje. Opustí neustále podporující manželku a zhruba šest dětí a vydá se na možná sebevražednou misi do kolumbijské Cartageny, a pak ještě dál. Během pátrání se setká s několika podobně smýšlejícími klaďasy včetně bývalého člena zločinného kartelu s přezdívkou Vampýr, který prozřel a začal páchat dobro. „Když ti Bůh řekne, co dělat, nesmíš váhat!“

Soudě dle epilogu se film snaží poukázat na moderní podoby otroctví, jehož součástí jsou i únosy dětí a jejich následné využívání pro sexuální účely. Téma si jistě zaslouží medializaci a činnost skutečného Tima Ballarda se podílela na tom, aby se zločiny souvisejícími s obchodem s dětmi zabýval i americký Kongres. Na těchto propojených tématech přesahujících i do filmu je nejzajímavější, jak nepřehledný spletenec vytvářejí – leckteré aktivity Ballarda a lidí kolem něj jsou bezesporu ušlechtilé a při nejlepší vůli lze Ballardův příklon k některým teoriím konspirační sítě QAnon přisoudit frustraci z toho, že právě jeho nezisková organizace je tím subjektem, který podobně palčivé celospolečenské fenomény musí řešit.

Dalšími kousky do už tak nepřehledné skládačky jsou obvinění z nevhodného chování a sexuálního nátlaku, jež na Ballarda v posledních měsících prosákly a kvůli nimž odstoupil z čela své neziskovky, a také celosvětová distribuce společností Angel Studios, jejíž guerillová kampaň v létě děsila velká zámořská studia. O distribučním modelu zahrnujícím crowdfunding a solidární metodu „pay it forward“, díky níž mohl návštěvník kina zakoupit lístek někomu, kdo by si jej jinak nemohl dovolit, by také mohlo vzniknout hned několik článků, jelikož díky této aktivaci (především křesťanské) komunity se nejen podařilo zaplatit promítání snímku a jeho vykoupení z disneyovských šuplíků, kde nějakou dobu ležel, ale dokonce i vydělat slušné peníze – proti budgetu ve výši necelých 15 milionů dolarů se podařilo v kinech utržit více než 230 milionů.

K filmu se okamžitě s nadšením přihlásila zámořská konzervativní lobby a podpory se dílo dočkalo od Donalda Trumpa, Elona Muska, Bena Shapira či také Mela Gibsona, v producentské roli uvedeného v titulcích. Mimochodem, tady si nelze odpustit rýpnutí – těmto osobnostem ani milionům diváků zřejmě nevadí, že vyprávění leckteré Ballardovy aktivity značně zveličuje, nadsazuje či překrucuje a ve zpodobněních obchodu s dětmi namísto prokazatelných důkazů místy využívá tvrzení z QAnon mytologie – hlavně že jsou hlavní postavy zastoupeny herci s adekvátním etnikem, že…

Ve výčtu kontroverzí a podivností kolem tohoto filmu by se ještě šlo zabývat prohlášeními Jamese Caviezela, zarytého katolíka a v Hollywoodu značně neoblíbené persony, jenž se nezdráhat spojit obchodování s dětmi se satanismem a liberálními hodnotami, či naopak značně defenzivním přístupem režiséra a spoluscenáristy Alejandra Monteverdeho, který od konspirací dává ruce pryč a vůbec prý nechápe, kde se spojení jeho angažovaného dramatu s dezinformační scénou vůbec vzalo.

Jenže už tak jsme všemi těmito okolnostmi strávilo času až moc, což je ale zároveň příhodné, jelikož samotný film je… zcela průměrný. Vlastně se dá říct, že všechna kontroverze a bizarní příhody kolem snímku jsou zajímavější než snímek samotný. Už úvodní titulková pasáž zachycující záběry z průmyslových kamer sledující únosy dětí rovnou na ulici naznačuje patos, s nímž ani zbytek snímku rozhodně nešetří. Dlouhé pohledy na zděšenou Caviezelovu tvář doprovází tklivě meditační či ponuře dramatická hudba, pomalost a přehrocenost jednotlivých scén se nepříliš úspěšně snaží vytvářet iluzi hloubky.

Přehrajte si trailer Přitom se však jedná o zcela zaměnitelný krimi-thriller, jenž by snadno mohl (a měl) zapadnout v záplavě podobně spotřebního obsahu libovolné streamovací služby. Medializace sexuálního otroctví a především glorifikace Tima Ballarda jsou zde zpracovány řemeslně důstojně, avšak skutečně nijak strhujícím způsobem. Pokud tedy netrpíte přesvědčením, že zhlédnutím tohoto filmu odhalíte některé z mnoha pravd, jež nám mainstreamová média tají, není důvod jej vidět. Spíše než o poutavé umělecké dílo jde totiž o produkt, který díky chytrým distribučním a marketingovým strategiím k sobě přilákal mnohem více pozornosti, než jakou by si zasloužil.