Zíííív. Taková nuda! Dychtivě vzpomínám na Obchodníka se smrtí. Jeho šťáva, cynismus a úsměv hollywoodského diverzanta návratu Mikea Nicholse znatelně chybí. Charlie Wilson's War totiž v mnoha směrech připomíná Skandál Lasseho Hallströma: Proč? Protože si Nichols obléká stejně uměřený retrokabátek, pronáší podobně chytré řeči a rovněž jemně lavíruje mezi komedií a dramatem. Tak jemně, až se zdá, že téhle ambiciózní hollywoodské sešlosti chybí koule. Trailer by potřeboval okořenit zcela jistě. Nějakou aromatickou směs k dochucení by ale na první pohled zasloužil i snímek samotný. Ano, scházejí k nám velké hvězdy: První má pořád charisma, druhá nádhernou postavu a třetí naprosto neuvěřitelný knírek a okuláry. Všichni tři se tváří náruživě, se zalíbením střídají lokace a podporují Nicholsovu hru na chytrou oddychovku s přesahem. Jenže všechno to působí až příliš učesaně. Bez masa a bez života. Elegance a jiskra v oku mi v tomhle případě nestačí a Charlie Wilson's War mě proto po traileru upřímně řečeno vůbec, ale vůbec nezajímá. Nehledejte v tom jen věčné antipatie vůči filmům s Julie Roberts. Mnohem zhoubnější je Nicholsovo akademické spojováníí obrázků, které energií nenadopuje ani jukebox s těmi nejprovařenějšími hity z osmdesátkových hitparád. Netvrdím, že Charlie Wilson v kině svůj účel nesplní. Jen tomu nemíním asistovat s kdovíjak velikým očekáváním.
