Netflix a levné fantasy, jmenujte ikoničtější duo. Snivokraj se bohužel už od prvních ukázek profiloval jako zapomenutí hodná záležitost, kterou nezachrání ani jinak docela neselhávající charisma drsňáka Jasona Momoy, a výsledek bohužel nepřekvapil. Co by se však dalo ignorovat a přejít coby nezávadná blbina pro děti (hned ze začátku film koneckonců „láká“ ratingem 7+) s lehce blockbusterovými ambicemi, je o to horší, když se podíváte do kolonky se jménem režiséra. Ano, vskutku, tuhle nejnovější netflixovskou dobrodružnou fantasy má totiž na svědomí filmař Francis Lawrence, jenž nám kdysi vytřel zrak s filmy jako Constantine nebo Já, legenda. Během sledování Snivokraje jsem nicméně dospěl k názoru, že tyhle časy jsou nenávratně pryč, a že na jeho chystané projekty jako adaptaci BioShocku nebo vytoužené pokračování onoho Hellblazera bude lepší se moc netěšit.

Snímek v originále pojmenovaný Slumberland a založený na komiksovém stripu Little Nemo in Slumberland vypráví o mladé dívce Nemo (Marlow Barkley) a jejím otci (Kyle Chandler), kteří žijí na samotě v jednom malém majáku, o nějž se tatínek stará. Když však dívčin otec záhy zemře a ona se musí přestěhovat do velkého města k jejímu bohatému strýci (Chris O’Dowd), je rázem vržena do tajuplné honby za magickými artefakty napříč snovými světy, u čehož jí asistuje ještě napůl muž a napůl monstrum Flip (Jason Momoa), který se shodou okolností znal s jejím tátou. Ocitáme se tak v žánru low neboli nízké fantasy, oproti jiným lepším dílům ale Snivokraj nemá žádná jasná pravidla, a tak mnohdy působí jen jako shluk vykradených scén, jež asi na papíře mohly působit zábavně, ale ve skutečnosti jsou často spíš k pláči.

Hned první problém jsou zde bohužel oba herci v hlavních rolích. Nerad se obouvám do dětských představitelů, nicméně Barkley za celou dobu předvedla jeden prázdný výraz, s ostatními měla nulovou chemii, a já většinu času musel přemýšlet jen nad tím, jak se jí proboha podařilo tuhle roli získat. Momoa si oproti ní svoji roli sice viditelně užíval, jeho excentrické tanečky, proslovy, cringe hopsání a celková hra na Johnnyho Deppa ale byly stejně tak, ne-li bolestivější. Méně sympatická dvojice protagonistů tady už dlouho nebyla, a teď si představte, že film má čisté dvě hodiny. Jistě tak tvůrci zaujmou alespoň silným emocionálním příběhem o vyrovnání se se ztrátou rodiče, že?

Kéž by. Celá zápletka o skákání mezi snovými světy a hledání pokladu/otce, zatímco se Nemin skutečný život čím dál tím víc rozpadá, je sterilní, nemá zvládnuté tempo ani gradaci, vedlejší postavy v ní jsou nevyužité, film prakticky nemá záporáka (je jím jen obří hnusný kouř, který vypadá jako budget kopie Mind Flayera ze Stranger Things a objeví se tak třikrát za film bez jakékoli větší charakterizace), takže nemá ani napětí, a jak už šlo vytušit u zmínky o neherectví hlavní představitelky, nedokáže prodat jedinou emoci. Popravdě když napíšu, že to bylo celé skrz naskrz umělé, tak bohužel ani v nejmenším nepřeháním.

Což nás dostává k dalšímu bodu bídy. Tak špatné efekty jsem viděl naposledy v prvních Spy Kids. Ve snímku je jedna sekvence honičky ve snovém světě, která byla skoro jako ta z Počátku, až na to, že vůbec. Vše, co v ní totiž vidíte, je zelené plátno v pozadí každého záběru. Jen dvě auta prohánějící se po digitální silnici v odpudivě prázdném digitálním městě. Jako nedodělaný concept art. Jindy, například při finální sekvenci na moři (a pod ním) už to bylo o trochu snesitelnější, ale od někoho tak zkušeného, jako je Lawrence, byste stejně čekali úplně jinou úroveň vizualizace.

Přehrajte si trailer Zpětně si nevybavím jediný moment či scénu, u které bych cítil sebemenší radost, jakou člověk u podobných fantasy očekává. Vlastně jo, zase jednou upozaděný Kyle Chandler s vousy je již tradičně výborný i na malém prostoru, o to větší škoda, že se film nesnažil z onoho vztahu otce s dcerou vytěžit něco víc, i kdyby jen pomocí flashbacků. Místo toho tu máme tajtrlíkujícího Momou, který poprvé za dlouhou dobu působí fakt otravně a mizerně obsazený, nevýrazný příběh, jenž byl koncepčně daleko zajímavěji a nápaditěji zpracován jinde (viz podobné filmy jako Řada nešťastných příhod či Alenka v říši divů, ale i ten seriálový Sandman je na úplně jiné úrovni), a k tomu pár akčních scén, aby se jakože neřeklo.

Snivokraj je doslova přecpaný všelijakým digitálním bordelem, zároveň je ale trestuhodně prázdný, takže jen horko těžko hledám důvody, proč by tohle někdo mohl považovat za alespoň vhodnou zábavu pro děti s výjimkou „zabití času“. Ano, zabít čas s tímhle filmem lze skvěle, ale v době, kdy je opravdu snadné získat přístup k nespočtu zajímavých pohádek a fantasy příběhů s hezkými poselstvími a ikonickými postavami i sekvencemi, jež budou do velké míry pozitivně kultivovat vkus vašich ratolestí, tuhle šerednou, avšak pravda neurážející podívanou prostě nedokážu doporučit ani těm nejmenším. Zkrátka není proč.