Opuštěná fabrika kdesi na předměstí velkoměsta. Tři spoutané postavy. Jeden mafiánský boss a jeho gorila. Chybějících 200 tisíc euro v hotovosti, o lichvářských úrocích ani nemluvě. A jeden fatální šipkařský turnaj. Jaká z toho vede cesta ven? Pokud vám toto libreto připomíná základní hrací kameny gangsterské operety ve stylu klasické britské školy o partičce flákačů, co se zadluží u místního mafiána a nemají jinou šanci než vymyslet šílený plán, jak sbalit prachy a vypadnout, nejste daleko od pravdy. Jenom se geopoliticky přesuneme o několik tisíc kilometrů směrem na východ, konkrétně na Slovensko. Právě zde se totiž schyluje k Mistrovství světa v šipkách. A taky k jednomu vychytralému podfu(c)ku, jak sejmout místního bosse a navždy zmizet kdesi v Karibiku.

Za každý český nebo slovenský film, který to zkouší jinak než na jistotu (tj. nejde o romantické či vztahové komedie) se sluší vstát a zatleskat. Protože k něčemu takovému potřebujete odvahu. A taky peníze. Krimikomedie a gangsterky totiž něco stojí, protože si nevystačíte s běžnými kulisami a dronovými záběry na sluncem zalitou krajinu. A režisér Jakub Machala tu odvahu i peníze našel. A k tomu i celkem slušný ansámbl československých hereckých es. V hlavních rolích se totiž představí odbarvený a ve stylové teplákovce oděný Tomáš Maštalír (Smršť, Když se zhasne), dredy porostlý Jakub Štáfek (série Vyšehrad), převleky hýřící Kryštof Hádek (Tmavomodrý svět, Tanec s medvědem) a maniakálně přehrávající Ivan Franěk (Kde končí láska). K tomu si připočtěte mlčenlivého ranaře Gusztáva Dietze (Jiná smečka) a obligátní Táňu Pauhofovou (Vlny) a máte relativně pestrou paletu postav a postaviček, které do sebe mohou začít narážet v gejzíru šílených nápadů a bizarních situací.

No a tady se to bohužel zadrhne. Protože navzdory povedeném castingu, odvaze vstoupit do relativně neznámých vod moderních gangsterek říznutých komedií a snaze natočit to stejnými postupy jako Guy Ritchie Šipkaři jako film vůbec nefungují. A to v žádné rovině. Nefungují jako komedie, nefungují jako gangsterka a už vůbec ne jako ztřeštěná krimikomedie. Což je přesně ten koktejl, který se tvůrci dle vlastních slov snažili namíchat. Je až s podivem, kolik úsilí a talentu bylo vynaloženo na tak bídný výsledek. Ukazuje se, že zápal pro věc a poctivé nakoukání předloh někdy prostě nestačí. Nápad je totiž jedna věc a jeho provedení ta druhá. A Jakub Machala zřejmě nemá na gangsterky vlohy.

Jeho narativní frázování je sice opřené o klasické formy vyprávění podobně laděných příběhů, kdy po úvodní ouvertuře v opuštěné fabrice následuje skok časem zpět, jak to všechno začalo s tím, že na závěr se dočkáme složitého vysvětlování, kterak to bylo celé geniálně vymyšlené, nicméně to je asi tak všechno. Po slibném úvodu, kdy se seznámíme s hlavním hrdinou – kriminálníčkem Pepém (Maštalír), excentrickým mafiánským bossem (Franěk) a jeho vypečeným „právním oddělením“, se to celé rozsype na nesouvisející scénky, kde krimi zápletka odplouvá do pozadí a hlavní slovo patří pomatenému šipkařskému géniovi Milánkovi (Štáfek).

Ten se pokusil přistoupit k nové roli tak, aby ji odlišil od jiného svého hláškujícího alter ega Laviho, nicméně podařilo se mu to jenom napůl. Jeho Milánek je stejně rozjetá hláškující mašina, která imbecilním způsobem (zde v kladném slova smyslu!) komentuje dění kolem sebe, čímž částečně evokuje Lavického, byť se Štáfek snaží, aby humor byl ještě víc slabomyslný. Naneštěstí ho scénář nevyzbrojil ostrými komediálními náboji, takže většinou musí střílet těmi slepými, jejichž úroveň bohužel často klesá pod hranici zábavnosti. A samotné pitvoření, fistule a improvizace na humor mnohdy nestačí. Tomáš Dušička, Jakub Machala a Daniel Dangl coby spoluautoři scénáře sice přišli s mnohými nápady, ale dokázali z nich vytěžit jenom pramálo zajímavého. A ještě méně vtipného. Velká škoda.

Výsledek neudrží pohromadě ani sympatická zápletka s mistrovstvím světa v šipkách (protože děj se jí příliš nevěnuje a samotné mistrovství je na plátně asi 5 minut), ani několik vedlejších postav, jejichž implementace do příběhu je spíše epizodní než páteřní. Nejvíc to zamrzí u policejního inspektora v podání Kryštofa Hádka. Ten je kombinací klasického neschopného policisty typu Lestrade a ňoumy á la inspektor Clouseau, jehož větší zapojení by bylo vítanou příležitostí, jak rozšířit komediální repertoár snímku, nicméně krom několika málo náhodně rozptýlených scén do děje příliš nezasáhne. Mnohem víc prostoru dostal Gusztáv Dietz alias mlčenlivý hitman, ten však ve filmu existuje jenom jako pasivní pozorovatel Milánkova šaškování a oběť Pepého intrikaření.

Přehrajte si trailer Potřebný šmrnc nedodal filmu ani střih jinak ostřílených profíků Marka Kráľovského (Trhlina) a Mateje Beneše (Invalida), jimž se s výjimkou několika málo scén, jako jsou hospodské miniturnaje v šipkách, nepodařilo prodat celkový materiál jako třaskavou směs, kdy se může stát naprosto cokoli. Výsledkem je sice sympatický, ale pohříchu nedotažený pokus o transplantaci osvědčeného žánru „maloměstské“ gangsterky do našich končin. A přitom takový Invalida nebo Na plech ukázali, že to jde. Jen se to musí trochu umět. Tak snad příště.