Nepatřím k té početné skupině budoucích diváků, co první zvěsti o Silent Hillu spojily s modlením ve filmového Boha, aby ten umožnil jejich miláškovi na plátně spásu. Proto si můžu dovolit poukázat na béčkovou zápletku... a hned vzápětí všechny obavy rozdupat prohlášením, že po traileru se na Silent Hill těším víc než na všechny horory roku 2006 dohromady. Pryč je totiž tuctový šmak značky "rychle - levně - na pytel" známý z většiny žánrových spřízněnců: Na monitory se dere pečlivě vystavěná návnada, která mnohem víc dbá na kumulaci atmosféry než digitální blivajz. Úvodní idyla je rozvláčně, ale působivě spojena s příjezdem do Silent Hill, který sice ochlazuje rutinní rodinný kontakt, na druhou stranu k bodu varu ohřívá propracovaná vizualizace, kvůli níž bych na pomyslné kinematografické škále mezi Shawshankem a AvP přiřadil Silent Hill spíš k serióznímu Darabontovi než k instantním hororům dneška. Fakticky. Určitě to souvisí s relativní pomalostí traileru, ta se však snoubí s depresí ze šedé oblohy a vědomím, že pravý šmejd se teprve dostaví. A taky že ano, byť zmizí rychleji než stačíte říct „Anderson je nula“. Ale ani to není na škodu – proč exhibovat teď, když si to víc užijeme v kině. Co tu máme dál? Po všech stránkách vynikající podání vrcholí osvědčenou kardio-koláží s několika spíš znepokojivými, než přímo hrůznými výjevy. Necítím váš tep, ale já osobně jsem nadmíru spokojen – vždy mi byly bližší neprvoplánové ukázky a neblbé krásky, ty rodu Radhy Mitchell, mj. nositelky nejhezčího poprsí mezi západními herečkami. Alespoň to mi v následujících dnech nerozmluvíte. :-) Ale dost řečí, hororová jednička už bliká na vaší obrazovce, tak si ohulte repráky a pusťte se do ní...
