Když v jednatřiceti přepíšete pravidla celého jednoho žánru, je to trochu blbý. Kevin Williamson to moc dobře ví. Když napsal Vřískot, ležel mu celý Hollywood u nohou a nejspíš se od něj čekaly další podobně velké věci, jenže ty úplně nepřišly. Ne že by byl nešikovný, jen si bohužel nastavil laťku tak vysoko, že ji prakticky nemohl přeskočit. Je ovšem dobře, že to pořád zkouší, i když často v televizi a ne vždycky s úspěchem. Jeho novinka Sick se schovávala pod radarem, už proto, že šlo o hodně malý film, který se navíc vyhnul kinům. Ale i když zdaleka nejde o bezchybnou podívanou a určitě ne o další žánrovou revoluci, Williamson tu ukazuje, že pořád ještě má nápady, kvůli nimž stojí za to ho sledovat. 

Celá Amerika je kvůli pandemii v karanténě a kamarádky Parker a Miri se rozhodnou strávit ji v rodinném letním sídle, které patří otci jedné z nich. Jsou tu samy a mohou si užívat u jezera daleko od všech covidových nebezpečí. Jenže tu vlastně úplně samy nejsou. Jejich klid a pohodu naruší maskovaný vrah, jenž jim hodlá karanténu patřičně a pokud možno fatálně znepříjemnit…

Zápletka není na první pohled zrovna objevná a Sick se už po pár minutách začne profilovat jako kombinace home invasion a slasheru. Dvě hrdinky, magor s nožem, pomoc nikde a stoupající napětí… jenže ono to tak úplně není. Williamson sice vsadil na prověřený základ, ale podobně jako ve Vřískotu se i tady pokouší o nějaké novoty. Nehodlám vám Sick vyspoilerovat, řekněme však, že s pandemickou situací se tu pracuje docela chytře, mnohem zajímavější je ovšem práce se samotnými hrdinkami. Williamson je sice nenechává převracet naruby hororová klišé, ale přistoupil k nim jako k normálním, uvěřitelným a především inteligentním postavám. Což znamená, že během ohrožení se tu neutíká do schodů, Parker a Miri se při první příležitosti nerozdělí a když vraha zneškodní, neodejdou do vedlejší místnosti jen proto, aby o několik chvil později zjistily, že mrtvola kamsi zmizela a že vrah možná nebyl mrtvý. 

Je fajn sledovat postavy, které nejsou blbé a vědí, že bojují o život. Dovedou zapojit mozek a zabijáka překvapit, ať už tím, co na něj vymyslí, nebo jak odhodlaně se rvou. Zároveň tu je od začátku evidentní, že proti nim nestojí nezastavitelný masakrátor, ale člověk, co taky dělá chyby a lze ho porazit. Přičemž mu jde především o to, aby holky zlikvidoval a ne nutně je (a diváky) děsil tím, že by se pokoušel o lekačky za každou cenu. 

Režisér John Hyams, který natočil mimo jiné přinejmenším zajímavou čtyřku Univerzálního vojáka, dovede i s malým rozpočtem a skromnou výpravou předvést nečekaně dobré akční scény a všechny střety s vrahem jsou napínavé, drsné a celkem našláplé. Tím, že se tu nehraje na počet mrtvol a vedlejší postavy se tu nemusí kosit jako na běžícím pásu a jde hlavně o dvě hrdinky, stává se souboj se zabijákem zápasem o život, při němž každá chyba bolí a znamená problém, ovšem pro obě strany. Přičemž na konci to celé dává mnohem víc smysl  než dejme tomu další díl Pátku třináctého. 

Na ten se tu sice párkrát přímo či nepřímo odkazuje, ale Sick má nakonec svou atmosférou a tempem blíž k hororovému thrilleru než regulérnímu hororu. S originalitou se to tu sice nepřehání a ta komornost občas hraničí s lehkou laciností, ale Williamsonovi se zkrátka povedlo napsat hrdinky, jimž budete přát happy end, protože to nejsou slepice, co jen čekají na porážku. A zabijáka, který ke své práci přistupuje pragmaticky. A nebojí se vzít do ruky nabitou brokovnici, když už se mu válí u nohou. Díky krátké stopáži to navíc rychle utíká a i když by si možná atmosféra zasloužila, aby se Hyams s Williamsonem věnovali trošku víc šponování napětí v první třetině, nakonec z toho vyleze fajn film s několika chytrými nápady, pár působivými scénami a zábavnými fatalitkami. 

Přehrajte si trailer Novou revoluci Williamsonova novinka určitě nepřinese a očividně se o něco takového ani nikdo na place nesnažil. Ale nadprůměrná žánrovka, která se nespokojí s tím, aby všechno dělala podle hororového mustru, taky není málo. Vlastně mám z tohohle malého nenápadného snímku docela radost. A doufám, že Williamson, pro něhož to je první filmový scénář po sedmnácti letech, se zas nebude celé roky flákat v televizi.