Na novinářské projekci Růžového pantera podávali stylově růžové víno. Odmítl jsem, ale vy stejnou chybu neudělejte. Jestli se chcete u remaku se Stevem Martinem zasmát, musíte být alespoň trochu podnapilí. Po dobrém to zkrátka nejde.

Ne že bych to nečekal. Láska k Sellersovi se v mé filmové duši setkává s laxním přijetím Stevea Martina (směju se mu jen v případě, že má po boku někoho *opravdu zábavného* - Bowfinger budiž výjimkou potvrzující pravidlo) a pečlivě pěstovanou nenávistí k Beyoncé Knowles (holka je to pěkná, zpívat asi umí, ale hraní jí vážně nejde). Přidejte si do hereckého masomlýnku přehrávajícího Kevina Klinea a herecké kóma dvou největších drsňáků z Evropy (Jason Statham vyklidí pole po pěti minutách, Jean Reno s účesem "chlumecký sedlák" se bohužel ztrapňuje od začátku až do konce) a pomalu už nevíte, kam byste v takhle rozehrané šachové partii měli táhnout. Všechno stojí a padá se Stevem Martinem. A většinou to opravdu padá.

Celý remake Růžového pantera je totiž založen na slapsticku nejzákladnějších proporcí. Užijte si animované úvodní titulky, protože to je zřejmě jediná pasáž, do které někdo vložil invenci. Od třetí do devadesáté minuty se povezete v rytmu koulejících se glóbusů, explodujících stánku s hotdogy a nevinných babiček poletujících vzduchem. Do čehokoliv Clouseau a jeho Smart (to není jméno poskoka, ale to debilní pidiauto) narazí, to několikrát obletí kameru ve smrtelných křečích a není náhodou, že se většinou jedná o Kevina Klinea jako inspektora Dreyfusse. Jeho sekretářku v podání Emily Mortimer Clouseau pro změnu pouze dvakrát skoroznásilní a nakonec se do ní samozřejmě zamiluje. Tenhle vztah bohužel vyjadřuje všechny slabiny filmu - finální polibek Martina a Mortimer totiž nevychází z ničeho jiného než několika zamilovaných mrknutí ze strany něžnější polovičky.

Podobně nevyvinutý je i celý zbytek filmu a to i v případě, že jste čekali jen kolotoč horších nebo průměrných (jiné se tu nevyskytují) gagů. Ani tuhle elementární potřebu nedokáže Panter v novém balení uspokojit, protože dohromady celý děj nedává smysl, vrah je odhalen columbovským způsobem pět minut po dvanácté, za pomoci naprosto absurdního oslího můstku, což měl být zřejmě další geniální gag filmu, ale já ho prostě chápu jako naprostou scenáristickou inkompentenci, což je slovo, které by zřejmě Steve Martin se svým "francouzským" přízvukem asi nevyslovil. Jeho šišlání, kterým se snaží přiblížit k originálu je hodně patetické a při scéně s vyslovováním slůvka "hamburger" (viz trailer) už jsem myslel, že zatnu nehty do sedačky. Takhle trapně mi letos v kině bylo jen u českých filmů a to je dle mých měřítek hodně velká urážka. ;)

Tohle verbální pitvoření má jedinou výhodu a tou jsou české titulky Petra Putny. Musím mu vyseknout poklonu, protože jeho záměny klíčových slov, tak aby se přiblížil pokřivenému akcentu hlavního hrdiny, byly mnohdy jedinými důvody proč se té které scéně zasmát. Díky překladu tak výjimečně zvednu o hvězdičku nahoru, protože to filmu pomáhá neuvěřitelným způsobem.

Rád bych měl podobná slova chvály pro Jeana Rena, ale bohužel si zaslouží přesný opak. Nejsem nějaký jeho hardcore fanoušek, takže nemám potřebu ho uvrhnout do největších temnot zapomenutí, ale upřímně doufám, že i on se po zhlédnutí filmu oklepal a utekl zpátky ke klasicky drsným rolím. Dělat francouzskou náhradu Katoa (gag s nenadálými útoky je použit jen párkrát a podle mého názoru ho remake úplně zabíjí) a občas se zatvářit směšně, popř. teple tancovat na popíkový odvar od Beyónce, to je vskutku kariérní propad. Hlavu vzhůru, Jeane, budeme čekat na něco lepšího.

Žádnou změnu však nelze očekávat u Shawna Levyho. Bohužel. Režisér Líbánek a Dvanáct do tuctu má holt sudičkami dáno, že bude od rána do večera produkovat žalostně průměrné komedie, které vyšumí rychleji než řeknete "to byla zase jednou pořádná kravina". Růžového pantera si možná budete pamatovat trochu déle, protože je to ukázkové pošlapání legendy a skvostný příklad toho, proč některé remaky prostě netočit. Už se ale stalo, takže se buď obrníte trpělivostí a alkoholem a prostě to zkusíte (díky rozumné stopáži a tempu to zas tolik nebolí), nebo hezky po tangenciále tuhle několikanásobnou prohru objedete a budete stejně jako já doufat, že na place nové stillerovky spadne Levymu na hlavu Ježíš (možná by stačil i Mel Gibson ;) a zkusí ho něčím osvítit. Jinak totiž vidím na obzoru další zklamání.

p.s. 006 rulez. Jediný okamžik filmu, kdy jsem se necítil jako úplný idiot. Škoda že je to asi tak pět vteřin. :)