Manželství, to může být buď láska na celý život, nebo nekonečné válečné pole. Anebo oboje, když na to přijde. Své o tom vědí manželé Roseovi, zpočátku idylický pár, pro který se ovšem společný život stal spíš sprintem skrz minové pole než procházkou v růžové zahradě. Jenže ani rozvod nemusí být řešení, zvlášť když si od něj každý slibuje něco jiného. To, co začalo velkou láskou, přerostlo v něco velmi nezdravého a nebezpečného. Něco, co dokáže zničit nejenom křehké mezilidské vztahy, ale i člověka jako takového. Zvládnou manželé Roseovi něco takového přežít?

Válka Roseových je nesmrtelná kultovní klasika z roku 1989, v níž Michael Douglas a jeho tehdejší manželka Kathleen Turner ztvárnili dlouholeté manžele na cestě do pekel. Černá komedie říznutá rodinným dramatem v režii Dannyho de Vita se trefila do nálady kritiků i publika a byl z toho možná až nečekaný hit, jenž oba hlavní představitele etabloval jako stálice hollywoodského nebe 80. a 90. let. Jeho síla spočívala v odvaze ukázat krajní meze manželského vraždění. A to doslova. Nezapomenutelné scény z rodinného domu, který se stal předmětem sporu i bojištěm mezi znepřátelenými manžely, svědčí i po letech o drtivém dopadu, jaký po sobě snímek zanechal. Lze něco takového natočit znovu a lépe?

Odpovědí je letošní novinka amerického režiséra Jaye Roache. Ten má na kontě trilogii Austina Powerse a první dva díly série Fotr je lotr, čímž dostatečně prokázal cit pro komediální notu. Na druhou stranu se poté věnoval spíš vážně míněným tématům (Trumbo, Šokující odhalení), takže jeho verze Roseových mohla představovat pomyslné prolnutí obou těchto protichůdných pólů. A taky že představuje! Roseovi totiž nejsou klasickým remakem, po kterém nikdo nevolal. Je to volné uchopení témat načrtnutých v původní literární předloze spisovatele Warrena Adlera, jehož román Válka Roseových trefně poukazoval na krizi manželských hodnot konfrontovaných všudypřítomným materialismem. A Jay Roach k tomu přistupuje po svém, když se mnohem víc než samotnému manželskému běsnění věnuje důvodům, které k němu vedly.

Roseovi jsou díky tomu svižnou a sžíravou komedií postavenou na ironii a všudypřítomné kritice. Ta je totiž současně vypravěčským prostředkem i povahovým rysem obou hlavních představitelů, kterým scénář Tonyho McNamara (Favoritka, Chudáčci) vdechl život prostřednictvím suchého britského humoru. Ten oba protagonisty svedl dohromady, udržel je při sobě a stal se i jejich hlavní zbraní ve finálním duelu. Humor je silná stránka celého příběhu, ale nikoli pro jeho komickou stránku – Roseovi nejsou komedií s prvoplánovým humorem, a pokud k němu občas dojde, jedná se o ty nejméně podařené pasáže. Humor je potřeba vnímat spíš jako koření života, všudypřítomné memento srdečnosti a vřelosti, a posléze i jako zbraň a nástroj, jak ublížit tomu druhému. V této rovině Roseovi fungují naprosto bezchybně.

Sledovat, jak se cesta k nevyhnutelnému finále pomalu odvíjí a vede chvíli do kopce a pak hodně moc z kopce, než se zřítí do propasti manželské nenávisti, je velmi fascinující. Zejména díky přesvědčivým hereckým výkonům Benedicta Cumberbatche a Olivie Colman v hlavních rolích. Oba britští herci zvládli své lehce excentrické manželské duo prodat se vším všudy, takže nemáte problém jim po všech stránkách rozumět a chápat jejich momentální pocity. Ani jeden z nich není „ten špatný“, oba se dopustili celé řady drobných i větších přešlapů a dlouho trvající snaha o udržení vzájemné blízkosti je v jejich podání téměř hmatatelná. Na rozdíl od Cumberbatche má sice Coleman občas problém prodat všechny ty hlášky, jimiž je scénář vyzbrojil, ale není to nic, co by skutečně rušilo.

To se bohužel nedá říct o vedlejších postavách (Kate McKinnon, Andy Samberg a další). Ty totiž většinou působí dojmem, jako kdyby je McNamar napsal ve stylu Woodyho Allena, čímž jsou jednak snadno zaměnitelné, ale hlavně se částečně kryjí s povahou a způsobem vyjadřování ústřední dvojice, takže toho suchého a břitkého humoru je občas přeci jenom už trochu moc. Zvlášť s ohledem na to, že jde současně o drama. To se přitom do děje vkrádá plíživě, protože Roach jej dávkuje jako přesně odměřený lék, jehož větší množství by mohlo pacienta naopak zabít. Postupné drolení zpočátku pevného a soudržného vztahu je střízlivým zhodnocením manželské krize jako takové, kde není viníka ani oběti. Všechno sladké časem zhořkne a život dokáže namíchat každému takový koktejl, že ho to zkrátka položí.

Přehrajte si trailer Závěrečné dějství, kde dojde na všechny ty přepálené a vyhrocené scény ve velkolepé bitvě o dům, je tak pouhým přirozeným důsledkem dlouhé trnité cesty životem, při které se hromadilo všechno to ošklivé, co v sobě lidé mají. Pokud čekáte, že se snímek bude věnovat manželskému vraždění stejně intenzivně jako ve Válce Roseových, budete zklamáni. Jde skutečně jenom o poslední kapku v moři rozepří, jimiž Roseovi během manželství propluli. Je ale stejně hutná a výživná, jak už to v podobných vyhrocených situacích bývá. Nebýt občasné urputné snahy udělat v každé scéně vtip a slabší práce s vedlejšími postavami, jakož i lehce repetitivních scén ve druhé půlce, mohlo to celé fungovat ještě o něco lépe. I tak jde ale o svižné, chytré a komplexní zachycení patologie manželských rozvratů.