Letošní rok přeje v lásce starším a zralejším ženám. Nejprve to byla netradiční gruzínská romance Kos v ostružiní, opatrně prozkoumávající sexualitu v pozdějším věku, aby následně převzal otěže Hollywood a naservíroval nám romantické drama Představa o tobě s Anne Hathaway z produkce Amazonu. A o pár týdnu později přichází na řadu komediálněji laděná, ale jinak veskrze podobná netflixovka Rodinná aféra s Nicole Kidman. Rozdíl mezi posledními zmíněnými snímky je snad jedině v tom, že zatímco v Představě o tobě je předmětem milostného vzplanutí zralé ženy zpěvák chlapecké skupiny, v Rodinné aféře zahoří výrazně starší spisovatelka láskou ke zpovykanému hollywoodskému herci s tváří (a čelistí) Zacka Efrona. Tím nechci říct, že když jste viděli jedno, nemusíte se už podívat na druhé, ale lehká žánrová zaměnitelnost je tady skutečně cítit. 

Pro Zacka Efrona a Nicole Kidman to přitom není první filmové setkání – společně si zahráli už v thrilleru Reportér (2012) režiséra Lee Danielse. A ukázali, že pověstná chemie mezi nimi funguje. Dobrá zpráva je, že celkem funguje i po víc jak deseti letech a celé řadě estetických zákroků, které oba herci v mezidobí podstoupili. Tuhle bulvární poznámku jsem si bohužel nemohl odpustit, protože se týká vzhledu ústřední milostné dvojice a pokud s tím máte z jakéhokoli důvodu problém, raději se Rodinné aféře vyhněte. Ústřední duo ještě doplňuje Joey King (Stánek s polibky, Bullet Train), jejíž až přehnaně teenagerovská stylizace vytváří pomyslný protipól jak k Efronovi, tak ke Kidman. 

Rodinná aféra: FOTOGALERIE

Režisér Richard LaGravenese to s romancemi umí (Polibek, P.S. Miluji Tě), nicméně Rodinná aféra je jeho první film po dlouhé desetileté odmlce a těžko říct, nakolik si se scénářem debutující Carrie Solomon poradil podle svých představ. Na první dobrou to totiž vypadá, že vztah zhýčkané filmové megastar Chrise (lehce neohebný Zack Efron) a starší oduševnělé spisovatelky Brooke (šarmantní Kidman) je pouhým dramatickým prvkem v životě Zary (ztřeštěná Joey King), mladé Chrisovy asistenty snažící se postoupit v hollywoodském profesním žebříčku někam výš. V centru pozornosti totiž stojí právě Zara a vše, co se stane mezi jejím zaměstnavatelem a její matkou, se děje na pozadí jejího věčného zápolení s filmovým průmyslem ztělesněným právě v osobě Chrise. Je možné, že se scénáristická prvotina Carrie Solomon opírá o autorčiny osobní zkušenosti s fungováním filmového byznysu a že do děje promítla všechny ty komické absurdity, jimiž filmové megastar jakožto zástupci vyšších pater filmového potravního řetězce oplývají. 

Celé úvodní dějství se tak točí kolem snahy Zary splnit všechny možné i nemožné Chrisovy požadavky, resp. vrtochy. Chris z toho vychází jako nesympatické hovádko, co zachází se ženami stejným způsobem jako s proteinovými suplementy. Břitký humor otírající se o propriety hollywoodské mašinérie je fajn a je škoda, že postupně vyklidí pole na úkor avizované romantiky a místy až zbytečného rodinného dramatu. Bylo by ale nefér kritizovat Rodinnou aféru za to, čím nikdy neměla být – satirickou komedií z prostředí Hollywoodu. Richard LaGravenese není Robert Altman a Rodinná aféra není (a nemá být!) Hráč. Není to ale ani Trhák pana Bowfingera Franka Oze. Rodinná aféra si prostředí filmového masokombinátu bere pouze jako kulisu a vtipy cílené na fungování filmové branže jsou zde pouze do počtu, jako nezbytné kulisy, do nichž Richard LaGravenese zasadil romantickou zápletku o rozmazleném floutkovi a zralé ženě, kteří si k sobě navzdory všem možným rozdílům najdou cestu. 

Jak už to u podobných žánrovek bývá, užijeme si spoustu romantických montáží a žánrových klišé – procházka podél oceánu, objímání při západu slunce, rodinné setkání u rozsvíceného vánočního stromečku v zasněžené horské chatě, to vše za patřičného hudebního doprovodu. Je tady všechno, na co jsme z amerických romancí zvyklí a bez čehož by diváci zřejmě nemohli v klidu usnout. Co však Rodinná aféra postrádá, to je prvek překvapení. Karty jsou na začátku rozdány tak, aby každý hráč viděl, co mají ostatní v ruce a takto otevřená partie se hraje až do konce. Zara ví, že Chris chodí s její matkou. Chris ví, že Brooke je matkou Zary a Brooke ví, co je Chris zač. A v téhle konstelaci se odehraje vše, od úvodního oťukávání až po finální odpuštění, sblížení a nezbytný happy end. Zkrátka absolutní šedivý průměr. Romantiku dodává Efron s Kidman, dramatickou linku zase zajišťuje vztah Kidman a její dcery. Do děje kromě nich zasáhne ještě Kathy Bates (Smažená zelená rajčata, Titanic) v roli babičky, co umí promluvit do duše snachy i vnučky, ale jinak se divák ničeho překvapivého nedočká, protože se jede na absolutní žánrovou jistotu. A to je zbytečně málo. 

Přehrajte si trailer Problém je i nezbytná proměna Efronova Chrise z rozmazleného frajírka na milujícího chlapa se srdcem na správném místě. Je totiž příliš rychlá a obtížně uvěřitelná. Zatímco ostatní postavy si udržují vnitřní konzistenci a jejich chování zapadá do očekávané motivace, Efron hraje v podstatě dvě role a jejich rychlé střídání vyvolává zdvižená obočí. Jistě, dá se to vysvětlit tím, že své citlivé a oduševnělé já skrývá pod hrubou kůží nabubřelé megahvězdy, ale to by si LaGravenese nesměl dát v úvodu tolik práce a vykreslit Chrise coby typickou ukázku nesympatického šéfa na zabití. Jakmile se totiž Chris a Brooke poprvé setkají, je Chris jako vyměněný a nenabízí žádný prostor k pochybám, což potom vede k lehce zbytečné a nepochopitelné finální katarzi.