Romantické komedie patří k Valentýnu stejně neodmyslitelně jako horory k Halloweenu. Pro diváky je to po Vánocích první větší pobídka k návštěvě kina a svátek zamilovaných si o to přímo říká. Letos si atraktivní slot rezervovalo studio Universal se svou novou romantickou komedií Vem si mě. Vsadilo přitom na těžké váhy v oblasti rom-comů – Jennifer Lopez (Krásná pokojská, Znovu ve hře) a Owena Wilsona (Marley a já, Půlnoc v Paříži). Režie se tentokrát ujala Kat Coiro, pro kterou není tento vysoce kalorický žánr žádnou novinkou (Muž na míru) a společně se pokusili navázat na nedostižné klasiky typu Notting Hill a Pretty Woman.  Všechny zmíněné filmy přitom mají stejnou zápletku – kolizi dvou naprosto odlišných světů, kde je dost příležitostí jak pro humor, tak i lásku. Jak už jsem ovšem naznačil, tentokrát zůstaly absolutní klasiky žánru nepokořeny. Přesto se vás pokusím k návštěvě kina opatrně nalákat, protože si to tahle žánrová jednohubka navzdory všemu zaslouží.

Příběh zapáleného učitele matematiky ze střední školy Charlieho a slavné zpěvačky Kat Valdez začíná tam, kde většina romantických filmů končí. Svatbou. Je to ovšem svatba jako řemen – namísto pečlivě plánovaného sňatku během společného koncertu se sexy zpěvákem Bastianem se Kat vlivem událostí impulzivně rozhodne vzít si náhodného diváka z publika, který drží ceduli „Vem si mě". Tím je shodou okolností Charlie, chlap se srdcem na správném místě, jemuž se v přímém přenosu převrátí celý svět středoškolské matematiky vzhůru nohama. Zní to jako klišé? Absolutně. Tohle se vám zkrátka nestane, bez ohledu na to, kolik cedulí si doma vyrobíte. Jenže tady to v rámci žánru docela funguje.

Může za to především to, že příběh pracuje s věkem hlavních představitelů. Ano, oba už mají na krku několik křížků a jejich pomalu se rodící vztah je proto založen spíše na střízlivém bilancování než na bláznivé zamilovanosti. Do té je ostatně scénář nijak nenutí. Od začátku je všem jasné, že prostý učitel matematiky do světa megaúspěšné popstar nijak nepasuje, a když už ti dva musí kvůli novinářům sladit své denní aktivity, přebíjí se návštěva talk show a natáčení klipů s vedením kroužku po vyučovacích hodinách. Jenže po úvodním oťukávání, při němž celý svět čeká, kdy už ta fraška se svatbou skončí a Charlie bude s tučným šekem poslán domů za svou dospívající dcerou, se oba čerství novomanželé rozhodnou dát si navzájem šanci. A vy určitě víte, jak to celé bude dál.

Nemá cenu si nalhávat, že Vem si mě v něčem překračuje stín generických rom-comů vysílaných v neděli odpoledne na všech televizních kanálech. V tomto směru zůstává bohužel daleko za případným očekáváním a srovnání s Notting Hill skutečně není na místě, s výjimkou zápletky, která evidentně stála studiu Universal modelem (včetně plakátů!). Jenže pozor! Je tady Owen Wilson a ten vás, milé dámy a pánové, dokáže získat na svou stranu během několika málo suchých hlášek, jež jako by vypadly z filmů Woodyho Allena. Vůbec celá postava Charlieho je taková typicky allenovská v tom dobrém slova smyslu a jeho suchý až lehce cynický humor pronášený koutkem úst a jen tak mimoděk z něho dělá toho klasického obyčejného chlápka ze sousedství, co mu zkrátka musíte držet palce.

Jennifer Lopez hraje v podstatě samu sebe a dokáže vás snadno přesvědčit, že ve světě showbyznysu musíte mít tvrdé jádro, abyste dokázali ustát slávu a mediální šílenství na sociálních sítích. Možná právě proto jí ty emoce věříte o něco méně než Wilsonovi, ale nakonec z toho vychází se vztyčenou hlavou a jejich vzájemná chemie to všechno vytahuje nad hladinu, ačkoli vše ostatní se topí v hlubokém průměru. 

Přehrajte si trailer Co filmu citelně chybí, to je výraznější sidekick, jakým byl např. Rhys Ifans v Notting Hill nebo Woody Harelson v Kamarád taky rád. Prostě někdo, kdo by dokázal sám utáhnout nějakou tu scénu, udělat vtip nebo nahrát hlavním hrdinům na smeč. Je tady sice stand-up komička Sarah Silverman, ale nedaří se jí nalézt tu správnou komickou polohu a John Bradley (GoT, Moonfall) zase nemá co hrát. Situaci tak nakonec zachraňují děti z Charlieho třídy a písničky JLo, kterých si ve filmu užijete víc než dost. A to je asi tak vše. Vem si mě zkrátka ani nechtělo být romantickou revolucí, funkci pohodové žánrové jednohubky ale díky ústřední dvojici splňuje více než solidně.